Na fotbalovém plese Jiskry Mšeno to vřelo od první chvíle. Bezvadná atmosféra, výborná hudba a pestrý program. A jedním z bodů programu bylo také ocenění hráče Mšena B Jaroslava Gottwalda. Kdo se kolem fotbalu v Jablonci pohybuje, tak to jméno moc dobře zná. Obzvlášť pamětníci mají určitě Jardu před očima jako jablonecké pravé nebo levé křídlo. Známý místní fotbalista slavil kulatiny. A tak na něho kamarádi, spoluhráči, návštěvníci plese něco přichystali. Nevyhnul se gratulacím přímo na parketu. Kdo byl a je Jarda Gottwald?
Jako malý kluk začal kopat do míče v Břízkách. Odpoledne trávil s kamarády a svým bratrem kde jinde, než opět na louce nebo hřišti nebo, jak se říkalo, za barákem. A jak jinak než s balónem.
„Ve Mšeně jsem začínal hrát za žáky. V dorostu jsem přešel na Střelnici k trenéru Horčičkovi. Dva roky vojny jsem strávil v Českých Budějovicích a chtěli, abych zůstal hrát za Dynamo Budějovice. Ale kluci z Jablonce mě přemluvili, tak jsem se vrátil do jabloneckého béčka. A pak mě trenér Chobot povolal do A týmu,“ zavzpomínal na úplné začátky Jarda Gottwald.
Který zápas mu uvízl v paměti? „Hráli jsme proti Vsetínu. Udělali na mne tři penalty a Jablonec se tím chytil. Jirka Šidák všechny proměnil a vyhráli jsme 5:0. A tím se Jablonec zvedl z posledního místa tabulky a pak už směřoval jen vzhůru,“ popsal důležitý fotbalový okamžik ve svém životě Gottwald.
Jeho další pouť přerušila tenkrát armáda. Před týmovým soustředěním v tehdejší Jugoslávii dostal povolávací rozkaz na vojnu. A se soustředěním byl konec. „Vrátil jsem se po vojně zase do béčka, do A týmu si mě pak vzali další trenéři, pan Smolík, Pfeifer a Malý. Střídavě za áčko nebo béčko jsem v dresu Jablonce hrát pětadvacet let.“
Pracoval už tehdy na Střelnici a letos slaví už přes padesát let v zaměstnanecké pozici. Je údržbář a stará se mimo jiné také o trávník.
Jaký fotbalový okamžik v životě se mu nikdy nevymaže z paměti?
„Zažil jsem u jabloneckého fotbalu spoustu krásných okamžiků, ať se prohrávalo nebo vyhrávalo. Měli jsme bezvadnou partu a na tom hodně záleží. Byla to krásná léta. Když se v Jablonci kopala liga, tak chodilo na zápasy osmnáct, dvacet tisíc lidí. Fotbal tenkrát byl jiný než ten současný. Byl techničtější, pomalejší. Hrál se jiný systém, tři obránci, pět útočníků. Dnes je to fofr, hodně soubojů. To se mi nelíbí, tahání za dresy, to za nás nebylo. Fotbal je dnes hodně důrazný, tvrdý a rychlý. Nelíbí se mi ani systém VAR. Stejně si rozhodčí rozhodne podle sebe. Za nás, když byl faul, tak byl faul. Sudí hráče nenechal běžet přes půlku hřiště, aby teprve pak pískl offside, jako tomu je dnes. Za nás se to mávlo hned a hned se pískalo. I rozhodčí byli jiní, než ti dnešní,“ porovnal Jarda Gottwald.
Připomenul, jak důležité bylo, když hráči byli z Jablonce a lidé je potkávali třeba ve městě, mohli si s nimi o fotbale popovídat. Jablonečáci v nich viděli osobnosti města. „Dneska se kluci po utkání seberou a jedou domů. Ale je to dané i tím, že dříve se tolik nepřestupovalo.“
Jarda byl typ, jak o sobě říká, rychlého, čiperného fotbalisty. „Ale hlavou se ve fotbale taky musí myslet. Když to fotbalistovi přemýšlí, je to hned znát,“ zdůraznil.
Gottwald nechyběl u postupu Jablonce do první ligy. Rád vzpomíná na mnoho spoluhráčů a trenérů, v hlavě mu utkvěl nejvíc přísný Vlastimil Chobot. „Byl to nejvyšší trenér v Evropě a já byl naopak nejmenší hráč, tak si z nás dělali lidi legraci.“
Jarda také pomáhá ve Mšeně s mládeží. Tam se vrátil ze Střelnice po čtyřicítce a hrál za áčko, béčko i céčko. Ale brzy ho oslovily Velké Hamry, kde strávil další tři roky. Fotbalu se nikdy nepřestal věnovat a ani to nemá zatím v plánu. Teď obléká dres B týmu Jiskry Mšeno.
Vedle fotbalu se několik let věnoval hokeji za tým Rýnovic. To bylo v letech, kde přírodní zimní kluziště byla skoro v každé obci, v Tanvaldu, na Smržovce, v Železném Brodě i jinde. „Tenkrát to byly úplně jiné zimy,“ povzdechl si bývalý jablonecký hráč.
„Za to, že hraju fotbal tak dlouho, vděčím také svojí manželce. Té to nikdy nevadilo a ve fotbale mě podporovala. Už to s se mnou a s fotbalem vydržel padesát roků. Také její otec byl rád, že se věnuju fotbalu. A mám dva syny, každý sportuje. Mladší hrál ČFL, ale pro zranění musel skončit. Ten starší má rád horská kola a projel snad už celou republiku. Hodně jezdí taky v Jizerkách.“
Jarda Gottwald se trochu podivuje nad velmi častými zraněnými hráčů ve hře. „To za nás nebylo. Nechápu to. Dneska mají kluci problémy s koleny, bolí je kyčle, klouby, svaly, kotníky. Možná je to stravou, možná náročným tréninkem. Ale my jsme byli určitě daleko odolnější, než byli naši následovníci. Nějaký ten kopanec jsme samozřejmě taky inkasovali“
Gottwald s úsměvem porovnal i vybavení dnešních hráčů. „Měl jsem jedny kopačky. Táta mi koupil moje první, kožené. A já jsem je krémoval snad i ze zpoda. Moc jsem si jich vážil. Hráli jsme ale i v těch, které nám byly o dvě čísla větší. A nikomu a ničemu to nevadilo.“
Co nestor a osobnost jablonecké kopané popřeje domácímu fotbalu?
„Přeju mu, aby kluci měli zájem o fotbal a aby bylo dostatek hráčů na tréninku. Dnes mají trenéři problém dát dohromady jedenáct dětí. A to je špatné. Děti mají spoustu dalších zálib a koníčků nebo tráví zbytečně hodně času na mobilu nebo počítači. Dřív byl mančaft na každé vesnici,“ dodal bývalý ligový hráč Jablonce.
