Sedmihorky přijely na Pěnčín bez třech lidí v základní sestavě. Ti nebudou ještě v dalších zápase, takže musíme sestavu doplnit. Proti Pěnčínu hráli jiní hráči nebo hráči na jiných pozicích. Musíme se teď připravit na dva zápasy doma, které, když vyhrajeme, tak můžeme na tento prohraný (6:2 pro Pěnčín) zapomenout. Klukům jsem to říkal i v kabině. Po této prohře jsme spadli z hrušky dolů. Po pěti kolech jsme byli na první příčce a úplně to neodpovídá tomu, jaké výkony jsme podávali. Přálo nám štěstí a zápasy jsme rozhodovali mnohdy víc na sílu než fotbalovou kvalitou. Pěnčín nás posadil na zadek. Jednoznačně byl lepší a jeho hráčům musím pogratulovat.“

Podle trenéra se musí hráči Sedmihorek vrátit k tomu, co prezentovali v předchozích kolech, to znamená rychlá práce s míčem, hodně běhání a soubojová kvalita, kterou dnes neměli.

A jaká byla atmosféra v kabině Sedmihorek krátce po ukončení utkání?

„V kabině bylo ticho. Já jsem v krátkosti a v klidu klukům řekl, že ten zápas nemůžeme hodit za hlavu a musíme se z něj poučit, zdůraznil jsem, že soupeř byl lepší, fotbalovější, soubojovější. Ale to neznamená, že bude lepší v dalších zápasech. Máme před s sebou dalších dvacet zápasů. Teď se soustředíme na utkání doma.“

Tým trenéra Šafáře se v následujícím týdnu sejde na třech trénincích. Hned na prvním v pondělí si přímo na hřišti ukáže, co dělali hráči na Pěnčíně chybně. Úkol na další víkend je jasný. „Musíme doma porazit Studenec a pak Nový Bor,“ má jasno kouč.

Obsazení na prvních horních příčkách tabulky se po zápase s Pěnčínem trochu pozmění. „Pěnčín by měl hrát úplně nahoře. Zatím nevidím nikoho dalšího, kdo by tam měl hrát,“ uvedl Emil Šafář.

Sedmihorky si chtějí vybojovat místo v první třetině tabulky. O tom rozhodnout výsledky dalších zápasů. „My jsme proti Pěnčínu propadli jak výsledkově, tak herně. Dohnalo nás to, že už ani v předchozích dvou kolech to z naší strany nebylo dobré. A ani dnes jsme k tomu taky úplně dobře nepřistoupili. Příště nám budou v základní jedenáctce ještě chybět hráči, kteří by v ní hráli, ale v kádru jich je osmnáct, musíme si poradit.“

A jak takový zápas prožívá přímo na lajně kouč, když vidí, že góly padají do branke jeho týmu?

„V takové situaci asi každý trenér přemýšlí, jak ten zápas důstojně dohrát, protože nikdo nechce dostat víc gólů. Musím hráče dostat do toho, že stále chtějí se zápasem něco udělat. A to jsem jim říkal k druhému poločasu, že zkusíme vyhrát druhý poločas. To se nám nepodařilo. Já hlavně v takové situaci nechci, abychom jenom zakopávali míče. Chci, abychom hráli fotbal odzadu po zemi. Ale dneska nám to Pěnčín nedovolil, byl jednoznačně lepší.“

Z některého trenéra čiší u střídačky emoce na všechny strany. Trenér Sedmihorek k nim nepatří. „Když jsem byl mladší, tak to se mnou taky dělalo víc. Teď už přemýšlím o tom, co udělat jinak, aby se průběh utkání otočil, jestli změnit rozestavění nebo vystřídat hráče tak nebo tak nebo to nechat. Ale dneska jsme od příjezdu na Pěnčín tahali za kratší konec a utkání jsme si nezasloužili vyhrát. Byli jsme horší a nezasloužili jsme si bodovat. To by byla obrovská náhoda. Ve finále můžeme být rádi, že to skončilo jen 6:2. Za půl roku přijede Pěnčín k nám a může být všechno jinak. Pro nás je to jeden korálek z těch šestadvaceti. Nemůžeme na tento zápas zapomenout, ale není důvod se v něm utápět. Rozebereme si to na pondělním tréninku. Ale nechci na něm vidět osmnáct naštvaných kluků. Jedeme dál a teď chceme porazit Studenec.“