Tři roky už nastupuje Tomáš Janů v I. A třídě Libereckého kraje za Jivan Bělá. Jeho fotbalový životopis začal ale jinde. A že je velmi bohatý, o tom není pochyb. Jako bývalý obránce Slovanu Liberec vybojoval třikrát titul Mistra ligy. A v té době hráli Liberečtí navíc Evropské poháry, například proti Liverpoolu, Dortmundu, Vigu.Začínal s fotbalem v Příbrami a rád na ni vzpomíná: „Trénoval jsem na škváře, v zimě i v létě. Osvětlení na hřišti žádné, takže v zimě už nebylo po čtvrté hodině na hřišti vidět. Navíc škvára byla tvrdá a zmrzlá, tak jsme chodili běhat do lesa, po polích. Dneska si každý stěžuje na umělku… měl by si zkusit škváru.“Úspěšný obránce prožil největší a nejlepší část kariéry v libereckém Slovanu. „Kdo za svůj život vyhrál nějakou soutěž, tak to zná. Proto se fotbal hraje, zvednout pohár, dostat medaili. Ano, peníze jsou taky důležité. Ale ten zážitek vám nikdo nevezme.“

A Slovan hrál v době působení Tomáše Janů také Evropské poháry. „Liberec ve své historii hrál víc jak sedmdesát pohárových zápasů. Já jsem nastoupil asi ve čtyřiceti. Atmosféru na zahraničních stadionech si pamatuju velmi dobře. Poháry jsou úplně něco jiného než dlouhodobá soutěž. Hráli jsme na AC Milan, v Liverpoolu, na stadionech s bohatou historií. Málokterý tým u nás může říct, že si na nich taky zahrál. To jsou zážitky, které se nedají koupit penězi. Musíte něco umět, abyste si tam mohli zahrát.“

Miroslav Šilhán FK Kokonín - OP
Kanonýr hraje sedmnáct let za Kokonín, s týmem se připravoval bez trenéra

V bohaté fotbalové éře provázeli Tomáše Janů také mnozí trenéři a hráči, kteří se mu vryli do paměti. „Rád vzpomínám na všechny, kteří mě v Liberci trénovali. Při zisku prvního titulu to bylo duo Škorpil a Csaplár. Ti ve mně zanechali asi největší stopu. Trenér Škorpil mě trénoval už v Dukle a pak dvakrát v Liberci. S Csaplárem se znám skoro třicet let. Nesmím ale zapomenout i na další, Josef Petřík, Vítězslav Lavička, Luboš Kozel, Jarda Šilhavý, Petr Rada. Ten je svůj, ale je to úžasný trenér. Ti všichni toho hodně ve fotbale dokázali.“Opora Jivanu Bělá stále působí ve Slovanu Liberec. Aktuálně je asistentem trenéra U18 Jiřího Kaisera. „Když je čas, tak chodím na zápasy. Pár sezón teď se nedařilo, ale ta současná se rozjela pro Liberec výborně, vyhrál těžké zápasy. Doufám, že tak budou kluci pokračovat a že navážou na evropské tituly a že se v Liberci zase bude hrát Evropská liga a Liga Mistrů, která se tady nehrála nikdy. A to je škoda, že ji Liberec nezažil. Věřím ale, že zase bude hrát o nejvyšší příčky a fanoušci začnou chodit na fotbal. Je to strašně smutný, když člověk hraje bez diváků, skoro před prázdnými tribunami, kde je slyšet každý hlas. Hlavně těch chytrých, kteří pořvávají, jak se to má hrát. A když jim hodíte míč, tak se o něj přerazí.“

Možná jsou lepší fanoušci v Bělé, které zkušený fotbalista velmi chválí: „Tam jsou skvělí, jedni z nejlepších v té soutěži. Jezdí s námi na každý zápas, i když je to třeba sto kilometrů, například do Mimoně. Jezdí, fandí, mají naše dresy, trubku. Na domácích zápasech mají dresy, šály, dají si pivko a fandí. Byl jsem příjemně překvapený, jak jsou v Bělé úžasní. A každý, kdo tam přijede, pozná, že je tam přátelská atmosféra, nikdo na rozhodčího neřve, nenadává na něj, nic po něm nehází. A proto tam jsem, protože tam je pohoda. Nižší soutěže se nedají hrát pro výsledek, ale pro tu pohodu a proto, že má člověk fotbal rád. Bez toho to nejde. V Bělé se hraje fotbal pro radost,“ zhodnotil atmosféru na hřišti Jivanu Bělá bývalý úspěšný obránce Slovanu.

Jakub Gaši FA Jablonec (vlevo)
Gaši: Měl jsem svůj den. Dal jsem pět gólů a přidal jednu asistenci

A jak se vlastně v Bělé objevil? Může za to covid. „Nikam se nemohlo, nic nešlo dělat. Tak mi trenér Csaplár navrhl, jestli nepůjdeme do lesa pomoct jeho známému. Protože jsme oba zvyklí pořád něco dělat, tak jsme šli. A ten známý, Slávek Beran, který nám umožnil se v lese něco naučit a vůbec tam pomoct a pracovat, byl šéf fotbalu v Bělé. Tak se mě zeptal, jestli bych šel hrát do Bělé. A já bez váhání souhlasil. A teď už jsem tam třetí rok. Končit určitě nechci. Když bude sloužit zdraví, tak chci hrát fotbal dál.“

Tomáš Janů trénuje ve Slovanu kategorii U18. Co chce svým svěřencům ze svých bohatých zkušeností předat? Co je chce naučit?¨„V téhle a i v těch předchozích sezónách chci a vždycky jsem chtěl dosáhnout toho, aby to kluky bavilo, aby se zlepšovali, hráli fotbal pro radost. Chceme, aby se v soutěži posunuli dopředu a aby se někteří hráči dostali až do A týmu. Tím nám udělají největší radost. Když se pak trenér dívá na svého úspěšného svěřence, to je nejlepší výsledek. Jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, je vždycky důležité. Ale v naší liberecké akademii to není na prvním místě. Ne všichni kluci budou hrát fotbal jako profesionálně. Proto máme zájem na tom, aby je bavil i tak co nejdéle, aby hráli třeba do pětatřiceti i dýl. Aby se fotbalu věnovali a měli ho rádi,“ jasně vymezil přání a cíle trenér liberecké osmnáctky.

Nechyběl v úvodním utkání nové sezóny, ve kterém Jivan Bělá podlehl Pěnčínu 1:4. Jak vidí začínající sezónu Jivanu a jak se mu hrál první zápas?„Je mi skoro padesát, tak je to čím dál tím těžší. Mladí kluci jsou rychlí, šikovní, fotbal umí celkem dobře. Máme super partu, super trenéra a hráče. Chceme hrát fotbal. A dokud mi to půjde a pomůžu na hřišti, tak tam budu hrát,“ řekl ke svému působení v Bělé.Při hře se snaží spoluhráčům poradit a pomoct. „Většina kluků začíná, někteří to chtějí dotáhnout dál, rád jim poradím. Ale máme tam trenéra a do toho mu nemluvím, toho respektuji. Fotbal na této úrovni je o zkušenostech, hraje ho hodně zkušených kluků, bývalých ligových hráčů. A to jsem rád, jinak by třeba některé týmy ani hrát nemohly nebo se musely s někým spojovat. My „starší“ jim rádi zkušenosti předáme a budeme je učit. Myslím, že tak je to správné,“ zdůraznil Janů.

Rychnov ilustrační
V Bělé chválili výkon sudího Tondy Brože. Zjednal si pořádek, jak má být

Když začínal hrát v Příbrami fotbal, byl jeho vzorem Maradona. Z českých hráčů vzhlížel ke jménům Jarda Mašek, Jarda Pazdera, Ivan Pihávek, Franta Barát, Ivan Čabala, Roman Pučelík. „Ti prošli ligou, od těch jsme se učili. A když jsme hráli staří – mladí, tak jsme měli co dělat. To se z fotbalu trochu teď vytrací. Dnes má skoro každý mladý hráč svého agenta. Myslí si, že v osmnácti, devatenácti všechno umí. Ale zkušenost nenahradíte ničím. Cit pro hru, kam se postavit, jak situaci vyřešit, to se nenaučíte, i když jste geniální. To musí přijít odehraným počtem zápasů, s věkem. My jsme se učili od zkušenějších, starších hráčů. Co nám řekli, to platilo,“ řekl k fotbalu Janů. A zdůraznil: „Fotbal je fotbal, pořád vyhrává ten, kdo ho umí hrát, kdo to umí s míčem. Byly časy, kdy měl fotbalista být jako atlet. Ale postupně se ukázalo, že ani hráče typu atletů zápas nevyhrají. Že to vyhraje ten fotbalovější, zkušenější, lepší. Vždycky budou vyhrávat fotbalisté.“Tomáš Janů je zkušený a kvalitní obránce.

V Jivanu Bělá, jak říká, hraje to, co je potřeba. „Tolik hráčů zase nemáme, někdy musel nastoupit i trenér nebo šéf týmu. A na lavičce seděl jen vedoucí mužstva. A proč jsme první zápas prohráli? Hráli jsme proti kvalitnímu soupeři, který hodně posílil. Vyhraje ten, který promění více šancí. A v nižších soutěžích je těch šancí dost. My jsme byli nedůslední vzadu, neproměňovali jsme šance. Ale pobavili jsme se a jsme rádi, že soutěž začala. Doufejme, že ji covid zase nepřeruší, že budou diváci chodit, dají si pivo a po zápase budou rozebírat, jak se hrálo. A tak to má být. Každý chce vyhrávat. Ale když se to nepovede, jedeme dál. Nikdo se z toho nebude stresovat. Chceme hrát na pohodu, ne na výsledek jako ve vyšších soutěžích.“