Jak dlouho v plavském fotbalu už působíte?
Za Plavy hraju od deseti let, začínal jsem za žáky, pak jsem pokračoval za dorost i za chlapi. A hraju v Plavech dodnes. Nikde jinde jsem nehrál, nikam jsem nepřestoupil.

Jakou jste za Plavy hrál nejvyšší soutěž?
Když jsem se vrátil z vojny, to bylo v roce 1978, tak jsme vykopali okres. Pak jsme postoupili do B třídy a nejvyšší soutěž, kterou jsme v Plavech hráli, byla A třída. Pak jsme zase spadli a od té doby tady hrajeme B třídu.

Nastupujete za A i B tým?
Já už jen za béčko. Jsem po operaci kyčle. Myslel jsem si, že už bude s fotbalem konec, ale pak jsem to párkrát zkusil, šel jsem si nejdřív jen tak trochu zahrát fotbálek s kamarády, na to jsem trochu začal trénovat. No a zjistil jsem, že to půjde. Vůbec nevím, že jsem na nějaké operaci byl. Je to výsledek skvěle odvedené práce lékařů v jablonecké nemocnici. Teď občas nastupuju za béčko a dokonce se mi i za těch pár minut, co jsem byl na hřišti, podařilo vstřelit gól.

Střílet góly vám šlo vždycky…
Hrál jsem vždycky útočníka, tak nějaký ten cit a čich pro góly asi mám. Góly jsem střílel. Když mi kluci dobře nahráli, tak mi to většinou vyšlo. Za podzim už mám tři.

A kolik jste jich dal za svoji fotbalovou kariéru?
To jsem si počítal do roku 2013. Pak už jsem je posledních deset let nepočítal. Občas jsem to sledoval v tabulkách střelců, které vycházejí. Do té doby jich bylo 313. Ale teď už jich celkově pět set bude.

Jak hodnotíte současný plavský fotbal, současné hráče?
Za nás se víc trénovalo. Ale dnes je jiná doba, každý hráč má ještě jiné starosti než je fotbal. Ale jsou i tací, kteří chodí na tréninky poctivě. Někteří kluci jsou šikovní, dobře hrajou, mají rychlost.

Na jaký úsek svého působení v plavském fotbalu si rád vzpomínáte?
Rád vzpomínám na mančaft z doby, kdy jsem se vrátil z vojny. Hráli jsme dobře, poráželi jsme soupeře. Byli jsme mladí, ale vedle sebe jsme zase měli tehdy zkušené spoluhráče, kteří nám pomohli. Mně se dařilo, dával jsem hodně gólů.

Jaký je váš názor na úroveň českého fotbalu?
Doba českého fotbalu v době Nedvěda, Kohlera a dalších, je pryč. Tenkrát jsme patřili k nejlepším mančaftům na světě. Teď už je náš fotbal slabší, nejsou lidi.

Kdo za to, podle vás, může, když se týmu nedaří? Trenér?
Trenér s tím nic neudělá. Týmy jako Sparta, Slavie skoupí z ostatních klubů ty nejlepší. A když nemá trenér s kým pracovat, když nemá kvalitní hráče, tak na výsledky velký vliv nemá. I v Jablonci, když se objevili kluci, kteří dávali góly, tak, když přišla nabídka, šli za lepším. Ale klub z toho zase měl aspoň nějaké peníze. Hledal zase další dobré hráče. Ale když nejsou a není kde brát, tak to má trenér těžké.

Jak to vidíte s plavským fotbalem po podzimu?
Jsem spokojený, teď se nám daří. Občas někdy taky zbytečně přijdeme o body, prohrajeme těsně o gól, jako třeba áčko v Držkově. Jinak to ale zatím funguje dobře.

Co vás čeká v posledním říjnovém víkendu?
Hned v sobotu dopoledne hraje áčko v Desné a béčko na Rádle. S nim jedu také. Takže snad se mi i tam nějaký gól povede. Třeba zase hlavou.

Byl jste odborník na hlavičky?
Já jsem dával ve své kariéře hodně gólů hlavou, za sezónu jich bylo třeba z deseti devět. To byla moje oblíbená disciplína, kterou jsem také poctivě a často, i ještě po tréninku, trénoval. A některé góly hlavou byly neskutečné. Střílel jsem je snáz než nohou, tam jsem někdy takovou správnou kličku, jaká byla potřeba, neměl. Ale hlavou mi to šlo. Hlava mi prostě nikdy na góly nevadila. A co se týká nohou, tak jsem byl vždycky pravák, ale pak jsem začal trénovat levou. A šlo mi to taky. Jsem obojetný hráč. Je to v hlavě, stačí trénovat a člověk se naučí všechno. Tomu se někteří hráči dnes brání. Myslí si, že, když jim to jde pravou, tak to levou ani nezkusí.

Určitě jste nechyběl na oslavě kulatého výročí fotbalu v Plavech, která se konala před několika týdny…
Ano, byl jsem tam a setkal jsem se se spoustou bývalých spoluhráčů, známých, kamarádů od fotbalu. Ani jsem si nestihl s každým popovídat. Na to bychom potřebovali tak dva dny. Byla to velmi pěkná akce plná hezkých setkání.