Kanonýrem posledního víkendu před coronavirovou přestávkou se na Jablonecku stal Petr Hillebrand z týmu Lučan. Svůj den měl v derby lučanského béčka se sousedem, Smržovkou B (8:4).


Jak dlouho fotbal hrajete?
Začal jsem fotbal hrát v sedmi letech a zůstal u něj dodnes, už je to skoro dvacet let. Jiný sport jsem nedělal. Od začátku jsem hrál za Lučany a zůstal tady celou svoji kariéru.


Lučany jsou tedy vaše srdeční, fotbalová záležitost…
Ano. Neměnil bych. Nenapadlo mě to nikdy a ani jsem tým měnit nechtěl.


Vzpomenete si na trenéry, kteří vás učili, jak hrát?
Určitě. Byl to Petr Štětkař, to byl jeden z mých trenérů v dorostu, díky kterému jsem se naučil hrát fotbal tak, jak ho hraju dodnes. A také Oldřich Churý mladší, ten mě trénoval, když jsem hrál za dorost a za chlapy. Na ty vzpomínám jako na nejlepší trenéry, které jsem měl.


Jak se cítí fotbalista, který v jednom zápase už dává třetí, čtvrtý, pátý gól? Počítá si to?
Do hattricku si to člověk počítá. Pak už jsem ale já hrál hlavně tak, abychom vyhráli. Za stavu 4:4 bylo potřeba dávat góly a urvat výhru pro náš mančaft. To chce ale každý, a v derby obzvlášť. Pak už jsem góly nepočítal, prostě mi to tam padalo.


Jaké byly vaše góly?
Nejlepší byl gól na 5:4, když už jsme byli na cestě k vítězství. Soupeř dostal červenou a sesypal se. A my jsme přidali ještě další góly.


Zápas byl dost vyhrocený, Smržovka přijela pomstít prohru svého A týmu. Ale to se nepovedlo. Jak jste utkání viděl vy?
Do asi 70. minuty to bylo vyrovnané utkání. My jsme stále nemohli dát gól. Nešlo nám to. Až pak se nám začalo dařit. Až když to Jan Škoda prolomil na 4:4. A pak Smržovka odešla psychicky. Navíc jí vyloučil rozhodčí dva hráče. No a konec utkání byl už pro nás jednoduchý.


Zažil jste někdy takový scénář pro váš tým, kdy jste dostali pěknou nadílku?
Samozřejmě. To k fotbalu patří a můžu říct, že je to velmi nepříjemné. Takový zápas se těžko dohrává, aby hráč udržel nervy v klidu. Pro Smržovku přišly červené karty v nejvíc nevhodnou dobu. Rozhodčí, podle mne, ale udělali chyby jak proti nim, tak i proti nám.


Jak „přežijete“ fotbalovou dovolenou, která všechny hráče teď čeká?
Tahle doba je hodně špatná, nejen pro český fotbal jako celek, ale i pro kulturu a další oblasti.


Kolik času věnujete fotbalu a pravidelnému tréninku?
Bohužel moje zaměstnání mi neumožňuje pravidelně chodit na tréninky, takže mám individuální přípravu, chodím často běhat nebo do posilovny.


A máte tak pevnou vůli, abyste dostatečně trénoval?
Ne pokaždé se mi chce. Ale hraju soutěž, ve které se sem tam dá něco oželet. Ale určitě to nejde bez trénování.


A váš fotbalový vzor?
Od dětství jsem sledoval Ronaldinha a Messiho. To byly a jsou dva moje největší fotbalové idoly. A mezi českými fotbalisty to je nebo spíše byl Karel Poborský, dokud ještě hrál.