A tým Mšena v I. B třídě východ válí. Usadil se na druhé příčce tabulky se třiceti body a má stejně bodů jako vedoucí Pěnčín B. Na své konto si připsal čtyři góly v utkání proti Přepeřím B Jan Pavelka.


Jaký soupeř byly Přepeře?

Soupeře známe moc dobře. Čekali jsme, jestli přijede s posilami z áčka. Naštěstí pro nás přijelo jen béčko. Byl to tak vyrovnaný soupeř.

A jak se hrálo vám?

Nám zápas sedl, dařila se nám naše hra, kterou jsme si řekli, že budeme hrát. Všichni jsme makali, dali jsme do toho všechno. A vstřelili jsme soupeři jedenáct gólů. Další tři body máme doma a to jsme moc rádi.

A jak se zrodily vaše čtyři góly?

Většinou mi přihráli spoluhráči, já jsem doběhl a kopl míč do branky.

Jaká je atmosféra na hřišti, když se zápas odvíjí pro tým takhle hladce?

Hlavně jsme se snažili nevypustit zápas a hrát pořád stejně kvalitně. A to nám vyšlo. Ale žádné bujaré oslavy po zápase nebyly. Jsme rádi, že jsme vyhráli. Tři body jsou pro nás důležité.

Nepolevíte, když máte takový gólový náskok?

Snažili jsme se hrát pořád ve stejném tempu. Záleží na průběhu utkání. Tentokrát jsme herní převahu měli my, Přepeře se moc k ničemu nedostaly. Vytvořily si jen několik šancí.

Jak se cítí mužstvo, které inkasuje jeden gól za druhým?

Po třetí, čtvrté brance, když už prohráváte, je potřeba hlavně udržet nervy. Většinou v takové situaci už morálka upadá. To se těžko popisuje, je to pro mužstvo těžké.

Podali jste si s Přepeřskými po zápase ruce?

Ano, fotbal je kolektivní sport. S některými kluky se známe. Ale stane se, že některý soupeř nejeví zájem nebo se jedná o nějaké emoce. Ale většinou si ruce podáváme.

Ve Mšeně hrajete útočníka?

Začínal jsem na pozici útočníka, někdy hraju levou zálohu. Vyhovuje mi nejvíc útočník, ale nebráním se ani krajnímu záložníkovi.

Jste pro tým jistý střelec gólů…

Je důležité, když padají góly. Je mi jedno, na jakém postu hraju.

Počítáte si góly?

Občas se podívám, jak na tom s klukama jsme. Kolega Jakub Obršlík je nejlepší střelec, tomu tiše závidím a zároveň mu to přeju. Tak trochu spolu soupeříme, ale důležité jsou pro nás hlavně tři góly. Kuba má patnáct gólů a já jedenáct.

To můžete Kubu ještě dohnat a předehnat.

Kuba se, bohužel, zranil při zápase na Pěnčíně. Naším posledním soupeřem budou Roztoky. Tak snad už se taky zapojí. A já se určitě budu snažit dát v posledním utkání gól.

Jaký soupeř budou Roztoky?

Soupeře známe, u něj se špatně vyhrává, nemá kvalitní hřiště. Ale hrajeme v neděli dopoledne doma na našem velkém hřišti, tam to umíme, takže máme výhodu. Potřebujeme tři body, abychom mohli na konci sezóny slavit postup. Roztoky se pohybují někde ve středu tabulky.

Je rozdíl hrát na velkém nebo malém hřišti? Každému vyhovuje asi něco jiného.

Na větším hřišti mají hráči větší prostor, líp se nabíhá a přihrává, můžeme využívat krajní zálohu, centry a náběhy na bránu. Je to o stylu hry. Nám velké a široké hřiště vyhovuje, jsme na něj zvyklí, máme rychlé hráče. Na malém hřišti jsme hráli třeba v Albrechticích. Ale tam nám to střelecky padalo, tak bylo důležité, že jsme vyhráli a hřiště nehrálo roli.

Kdy a kde jste začal s fotbalem?

Bylo to v Jablonci, když mi bylo sedm let. Potom jsem přešel na několik let do Mšena, pak do Hamrů a Lučan. A teď jsem se zase vrátil do Mšena.

Bral byste zajímavou fotbalovou nabídku, kdyby přišla?

Strašně bych si ji vážil, ale už bych ji nepřijal. Už jsem otec dvou dětí a mám rodinu. Moji kluci už taky hrajou fotbal, manželka trénuje jumping, takže jsme sportovní rodina a celý týden máme vyplněný sportem. Navíc dělám konstruktéra, což vyžaduje taky hodně času a zodpovědnosti. A mám tuto práci rád. Takovou fotbalovou nabídku už bych odmítl. Jsem v jednom kole a určitě bych neměl na takový fotbal čas. A ani by to už nemělo cenu. Fotbal mě baví, je to můj koníček a dokud mi budou sloužit nohy a zdraví, tak ho chci hrát.

Co když byste měl den úplně pro sebe, bez fotbalu, rodiny, práce, jak byste ho využil?

Takový den jsem dlouho neměl a asi ani mít nebudu. Ale, kdyby náhodou, tak bych se sešel s kamarády, zašli bychom na pivo a podívali se na nějaký dobrý fotbal.

Kterému týmu fandíte u nás a kterému v zahraničí?

Fanouškem české ligy moc nejsem, ale fandím Jablonci a ze zahraničních Barceloně. Té se sice teď moc nedaří, ale každý tým má někdy krizi, tak snad se dá zase dohromady.

Byl jste se někdy podívat na fotbale v zahraničí?

V roce 2018 jsem byl v Barceloně na španělské lize. Suprový zápas! Bylo tam osmdesát tisíc fanoušků, úplně jiný fotbalový svět. Co se týká fotbalu, tak zatím můj největší zážitek.

Vnímáte  fanoušky?

Určitě vnímám, hlavně svoji rodinu, když přijede a nejvíc staršího syna, který mi pořádně fandí a chce mě hodně podpořit. Vnímám, kolik přijde lidí. A my si ve Mšeně fanoušků vážíme.

Jaký jste na hřišti, kliďas nebo máte konflikty s rozhodčími?

Já jsem kliďas, ale přijdou zápasy, kdy rozhodčí nehraje rovinu a je to až „vokatý“. Pak vyplavou na povrch emoce. Je důležité hrát tak, abych neuškodil týmu. Zatím to vychází. Víme, že rozhodčích v těchto soutěžích je málo. Už jsou mezi nimi ale i známé firmy. Na jednu stranu bychom si jich měli vážit, na druhou stranu musí pískat dobře a fér. A hlavně by ti zkušenější měli být vzory svým mladším kolegům. Fotbal na této úrovni upadá i díky špatným výkonům rozhodčích.