Zkušený gólman Leško už několikrát mančaftu velmi pomohl. A chytá i za mužstvo mužů, které bojuje v krajské hokejové lize. A ani tam si nevede špatně.

„Chtěl bych hrát na takové úrovni, abych se s hokejem uživil a nemusel chodit do práce,“ přiznal v rozhovoru pro Deník.

Jaký je rozdíl, když chytáte za chlapy?
Jsou znát spíš větší hráčské zkušenosti, v rychlosti velký rozdíl mezi naší soutěží a krajskou ligou mužů není. Chlapi nejsou tak zbrklí, dokážou si lépe podržet puk.

Máte v plánu pokračovat jednou v týmu mužů?
Ano, je to pro mne určitě dobrá zkušenost.

Když jste za chlapy nastupoval poprvé, měl jste trému?
Ne, to určitě ne. Do každého zápasu jdu s čistou hlavou a ničeho se nebojím.

Proč jste si vybral právě post brankáře?
Vždycky mě bavilo spíš puky chytat. Ze začátku jsem se v útoku trochu bál hrát. Táhlo mě to do brány a tam mě to baví dodnes.

Jak hodnotíte vaši týmovou juniorskou sezónu?
Ta se vyvíjí velmi dobře, možná i líp, než jsme čekali. Jsme v základní části první v tabulce, skupinu máme vyhranou. Soustředíme se teď na to, abychom odehráli dobře nadstavbu. Doufám, že to zvládneme. Pak bychom mohli snad jít i „vejš“.

HC Jablonec.
Dlouho jsem takhle v kabině nekřičel, zdůraznil trenér HC Jablonec Měrtl

Chytáte každý juniorský zápas?
Zápasy si dělíme s druhým gólmanem tak, jak určí trenér. Odchytal jsem už asi přes šestnáct utkání.

Kolik jste dostal zatím v této sezóně branek?
Asi moc ne. To si nepočítám.

Který soupeř byl zatím nejnepříjemnější?
To bylo asi Vrchlabí. Když s ním hrajeme, padá vždycky málo gólů, třeba 2:1, 3:2. Bilanci na zápasy jsme s ním měli 2:2. Další nepříjemný soupeř je Česká Lípa. S ní třeba vyhrajeme o víc gólů, ale herně, opticky ten zápas výsledku neodpovídá. Ostatní soupeře jsme většinou přehrávali, vyhráli jsme s přehledem a nebyl už žádný takový, jako Vrchlabí a Česká Lípa.

Kdo ze soupeřů vás bude čekat v nadstavbě?
Ještě to jisté není. Z každé skupiny jdou první dva do nadstavby a pak se to organizuje podle vzdálenosti dojezdů. Určitě bychom se zase potkali s Vrchlabím, možná také s Náchodem nebo Jaroměří, možná taky s Benátkami nebo s Ústím nad Labem.

Studujete Střední školu právní. Stíháte hokej a studijní povinnosti?
Stíhám, školu mám přes den, tréninky odpoledne nebo večer. Trénuju třikrát týdně.

Jste ve třetím ročníku, co plánujete po maturitě?
Chci se posunout výš hokejově. Až dostuduju střední školu, tak bych se rád věnoval hlavně hokeji.

Co kdyby přišla nabídka od jiného týmu? Je taková šance?
Asi ano. Je to ale také hodně na doporučení trenéra a na známých lidech kolem hokeje.

Junioři Jablonec - Opočno,
FOTO, VIDEO: Hokejoví junioři Jablonce válí. Nadstavbu mají jistou

Máte svůj brankářský vzor?
Konkrétní asi ne. Spíš se mi líbí mladší gólmani, kteří mají svůj, modernější styl, třeba Devon Levi. Dovedl se vypracovat až do týmu Bufalla. Ale je víc takových, kteří se mi líbí. Od každého brankáře si člověk může vzít trošku, určitě se nedají kopírovat kompletně.

Kdo vám radí, jak nejlépe chytat?
Mně hodně poradí trenéři brankářů, pak záleží na tom to umět využít a předvést na ledě.

Líbí se vám mladší gólmani. V čem jsou jiní, než ti starší?
Ti starší chytali nebo chytají jinými styly, které se dnes už moc nepoužívají, už asi ani moc nefungují. Hokej se zrychluje, kombinace se zrychlují, ti starší někdy už na to nemusí stačit. Hokej je určitě jiný, než býval. A rozdíl je také ve výzbroji, i ta má vliv na výkon gólmana.

Do čeho všeho se musíte navléknout, než jdete na led?
Rybano, suzpenzor, opasek nebo spíš podvazek, na kterém mám štrupny, pak nákolenní chrániče, kalhoty, brusle, které navážu s betony, potom nákrčník, vestu, dres, masku, lapačku a jdu na led.

Jak dlouho vám trvá?
Když hodně pospíchám, tak deset minut. Když je to na pohodu, tak dvakrát tolik.

V tolika vrstvách se asi pořádně zapotíte…
Určitě se v tom zapotím, výstroj váží kolem dvaceti kilo. Ale v dnešní době už se vyrábí taková, aby byla co nejlehčí a dalo se v ní dobře pohybovat. A to jde, nedělá mi to problém.

Úrazy vás v bráně míjejí?
Několik bolestivých míst, i v této sezóně, už jsem měl. Většinou je to v závaru hráčů nebo pukem, ale žádné extrémy to nebyly.

Čeho byste chtěl v hokeji dosáhnout?
Chtěl bych hrát na takové úrovni, abych se s hokejem uživil a nemusel chodit do práce. Přál bych věnovat se jenom hokeji, i když bych mu musel hodně obětovat. Zatím to nechávám ale plynout, nějak se to určitě vyvine.

O co vás hokej připravil, čeho jste se musel vzdát? 
To nemůžu říct, stihnout se dá všechno, když člověk chce. Hokej mě v ničím neomezuje, hraju ho už od pěti let.

Jakou máte partu?
Skvělou. Nemáme žádný speciální pokřik, jako třeba ostatní týmy. Ale když se před zápasem na ledě sjedeme dohromady, tak si řekneme, že na soupeře vlítneme, povzbudíme se navzájem, řekneme si, co chceme hrát a hlavně, že chceme vyhrát.