„Začal jsem trénovat v roce 1988 v Kokoníně, tehdy jako mladý trenér. Podmínky byly s dneškem nesrovnatelné,“ říká kouč týmu Rychnova u Jablonce nad Nisou, který hraje I. A třídu Libereckého kraje. Na to, jak vypadala příprava před třiceti roky, zavzpomínal s úsměvem.

„O umělce jsme si mohli nechat jenom zdát. Ta tehdy ještě neexistovala. Byli jsme rádi za upluhovanou škváru nebo písek. Naháněl jsem s lahví rumu po obci traktor, aby přijel. Ten vypluhoval pruhy, abychom tam mohli běhat a trochu si zahrát fotbal. Postupně to ve větších městech přecházelo v lepší podmínky a začaly se už umělky objevovat. Když dnes vidím, jak jsou někteří hráči rozmazlení, když vidí na hřišti trochu ledu nebo sněhu, tak to nechápu. My jsme mívali černou škváru zadřenou v kolenou. To už by dnes hráči nepochopili. Současná generace si moc málo uvědomuje, co bylo dřív a co je dnes. Hráli jsme na zmrzlých, uválcovaných terénech. Do kopaček, gumotextilek, jsme dávali šroubky. Vzadu byly dva, vpředu čtyři, provrtali jsme trojku díru, dali do ní čtyřku šroub s matičkou, na vrchu čtyři, pět závitů. Fungovat měla tato úprava jako tretry. Když vám pak přejel jiný hráč po noze těmi šroubky, tak jednak roztrhl oblečení, ale často došlo i ke zranění.

Jaroslav Kletečka
Staré gardy se v Brodě sešly už po šestnácté. Nejlíp si vedlo Mnichovo Hradiště

A oblečení? Hráli jsme jak sněhuláci. Žádné termo prádlo nebylo. Nosili jsme tlusté tepláky. A když chumelilo nebo pršelo, tak nám to všechno nasáklo vodou a běhali jsme se třemi kily navíc. Měli jsme zmrzlé nohy. Ale v něčem to bylo lepší. Byla to jiná fotbalová generace, měla úspěchy. Rád vzpomínám třeba na národní tým, v roce 1976 Bělehrad, v roce 1982 Španělsko a další úspěšné roky. V té době trénovali třeba Petržela, Pospíchal a další. Ti hráče nešetřili, nandali jim pořádné dávky. A svůj účel to splnilo. Dneska začnete trochu víc s běháním, to se ne každému hráči líbí. Já mám v plánu zimní přípravy, že tři pondělní tréninky budeme běhat jablonecké přehrady. Příprava je letos velmi dlouhá. A na fyzičce je potřeba pracovat. Bez ní se fotbal hrát nedá. Jsem zvědavý, jak se k tomu hráči postaví. Nějaká kilometráž nutná je, je třeba naběhat co nejvíc a pak z toho čerpat. Potom se úseky zkracují. Dneska se hodně využívají sporttestry a různá další zařízení určená k přípravě. Věda je v tomto už daleko. Tep je každý schopen si změřit sám. Každý trenér je jiný a má představy o přípravě jinak nastavené.“

Tým Miroslava Procházky má v Rychnově k dispozici kvalitní podmínky a zázemí. Nechybí umělka, čisté, teplé kabiny, v zimě připravený horký nápoj.

A jak se změnil obsah přípravy? „Někdo říká, že se dá fyzička udělat i na hřišti. Já jsem zastáncem staré školy. Jsem pro výběhy, kopce, schody, tribuny. Toho byl zastáncem  třeba trenér Dočkal. Ten pracoval s hráči velmi intenzivně na fyzičce. A další trenér to potom zužitkoval a žil z toho celý tým. Bez fyzičky fotbal hrát nejde. Nemusíme běhat maratony. Ale hráči musí mít z čeho brát. Když naběhají objem, můžou zkracovat úseky. Tak to pak je správně načasované až do jarních zápasů. Jsem zastáncem toho, že i dopoledne, před přípravným utkáním, si hráči můžou jít polečně zaběhat, pak si dají lehký oběd a ve dvě hodiny nastoupí do zápasu. Když hrajou v únavě, je to úplně jiné. Dril je důležitý.“

Zásada - Železný Brod B, OP
"Na jaře chceme Zásadu potrápit," zní z kabiny železnobrodského béčka

V přípravě se také změnila část odpočinku a relaxace. Trenér zavzpomínal, že v začátcích jeho trenérské práce hráči regenerovali jen výklusem. „Po zápase jsme neměli k dispozici žádný bazén, vířivku, saunu. Když jsme se vysprchovali, šli jsme si sednout na pivo nebo limonádu. V mých trenérských začátcích pro mne regenerace znamenala výklus. Dnes se nabízí nepřeberné množství způsobů, jak relaxovat. A kdo je využívá, tomu se to na hřišti vyplatí.“

Trenér Procházka potvrdil, že příprava pokročila vpřed mílovými kroky. Ale, má to háček. „Je to na každém hráči. Dnes mají k dispozici posilovny, dříve nám stačila švihadla. A to nemluvím o masérech a masážích. Nedostatek fyzičky je na hřišti určitě znát a trenér pozná na prvním tréninku, že hráč na sobě průběžně, v době volna, nepracoval. Jsem pro to postupně dávky zvedat. Hrál jsem fotbal celý život a vím, že bez fyzičky to nejde.“