A pak přešel do Kokonína.„Začal jsem v Kokoníně v minulém století a skončil v současném,“ řekl s úsměvem dnes už bývalý trenér týmu mužů Tomáš Hudský.

Některé úspěchy kokonínského fotbalu mu z paměti nikdy nevymizí.„V roce 1998 jsme vykopali I. B třídu, to byl asi náš nejlepší výsledek. Z okresu do I. B třídy jsme postoupili několikrát. Kokonín hrál většinou okres. Některé roky byly velmi kvalitní. A ta starší generace byla fotbalově hodně dobrá,“ vyhodnotil svoji trenérskou minulost trenér Hudský.

V té době měli ještě kokonínští fotbalisté svoje hřiště. Pak se ale situace změnila a hřiště přestalo fungovat. „Hráli jsme tam stále na pískovém hřišti, tím jsme přicházeli o hráče. Každý tvrdil, že u nás bude hrát, až bude k dispozici travnaté hřiště. A to, bohužel, nemáme dodnes. Fotbal tak šel v Kokoníně směrem dolů místo aby se zlepšoval.“V právě skončené sezóně se Kokonínští připravovali na kvalitní trávě v nedaleké Malé Skále. „Máme tam dobrý azyl. V Kokoníně bývalo hřiště, hospoda, tak jak to má v obci být. Na Skálu je to dvacet minut jízdy a to už je pro některé hráče trochu stranou. Na Malé Skále se k nám chovají velice dobře.“

Trenér Hudský se rozhodl, že už s fotbalem skončí. „Mám problémy s chůzí, bolí mě klouby. Trénovat by měl zdravý člověk. Dvacet osm let už stačilo. Člověk musí být soudný. A trénovat je potřeba dvakrát týdně, k tomu zápas o víkendu. To mi zdravotní stav nedovolí. Věřím, že se to vyřeší, kluci se dál budou scházet, řeknou si, co a jak na tréninku budou dělat. Můžou mít třeba hrajícího trenéra.“

A jaký byl Hudský vlastně trenér, jak dovedl ukočírovat tak dlouho mužstvo dospělých? „S hráči musíte vycházet dohodou, domluvou. Oni vlastně nemusí nic. Nehrají za peníze, když podají špatný výkon, tak příště stejně hrajou, protože tolik hráčů trenér k dispozici nemá. Proto je potřeba s nimi vycházet.“S kokonínským fotbalem se ale definitivně neloučí. Bude chodit fandit. A jak hodnotí poslední sezónu? „Výkony byly průměrné. Bohužel byly velké absence, tak se někdy těžko dávala dohromady sestava. Pokaždé hrála jiná. Ale na to, jaké jsme měli problémy, jsme vybojovali třiatřicet bodů, bodově jsme tedy sezónu zakončili velmi dobře.“

Co by už jako extrenér přál týmu do nové sezóny? „Hlavně hřiště. To by mnohé vyřešilo.“ Na koho z hráčů, kteří mu prošli skoro za třicet let rukama, rád vzpomíná? „Je to Zálešák, Pablovič a Jaroslav Šilhán. Ten první tým strašně dlouho držel v obraně a to je znát. Hrál ligu, stopera. Další dva, když byly v laufu, tak dali za sezónu i pětadvacet gólů. Sypali soupeři jeden za druhým.“A jak se trenér díval na rozhodčí? „Jsou pro mě únosní. Byly doby, kdy jich bylo málo. Museli často mávat lajci. Ale nikdo to moc dělat nechtěl. Často se hledal ten, který by to odmával. Pak už to ale bylo lepší. Teď pískají ve třech a už se tak často nestává, že by se musel shánět další do počtu.“

Jak vycházel s hráči? „Těch hráčů, kterým pomůže, když se na ně zařve, tolik není. Je potřeba, když to nejde, tak poradit. Musí se najít forma, jak je vyhecovat. Když je člověk mladší, tak na to samozřejmě kouká jinak, když je starší, tak už to bere trochu s nadhledem. A taky musí být trenér trochu psycholog a to v jakékoliv třídě, i v té nejposlednější. Když se tým rozhádá, tak už další zápas třeba nesehraje, protože se nesejde.“Fotbal ho provází životem několik desítek let.

Sleduje také jablonecký ligový fotbal. Jak ho hodnotí? „Nový trenér je určitě dobrý. A dobrý trenér může mužstvu pomoct, ve vyšších soutěžích. Vidí hráče dvakrát denně, může s nimi daleko víc pracovat. Ale jinak se nesmí zapomenout, že zápas hrajou hráči. Nové jablonecké posily v týmu neznám. Ale věřím, že se na podzim Jablonec zvedne. Pokud ale Mirek Pelta na podzim nebude, bude to velký problém. A v tom vidím jablonecký fotbal spíš pesimisticky. Když v průběhu sezóny odejde z ekonomických důvodů jeden dva kvalitní hráči, tak s tím trenér nic neudělá. A výkon jde dolů. Pravda je, že dobré hráče Mirek Pelta shánět uměl.“

Jaké utkání mu utkvělo v paměti nejvíc? „Bylo to v roce 1998, když jsme hráli proti Chrastavě. tím, že jsme utkání vyhráli 5:0, tak jsme z I. B třídy postoupili do I. A třídy. Na to si vzpomínám."