Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Coronavirus zavřel českému fotbalu dveře. Nejen velkému, ale i tomu malému. Míč, kopačky, hřiště a parta kamarádů chybí i mládežníkům ve Fotbalové akademii Jablonec. Potvrdil to její ředitel Benjamin Vomáčka.


Jak jste se vypořádali s další neplánovanou přestávkou?
Na jaře jsme získali nějaké zkušenosti v řešení této situace. Tehdy to bylo horší, protože jsme museli provoz ukončit a s hráči nebo rodiči komunikovat pouze přes mobily a sociální sítě. Každý trénoval individuálně doma, což určitě optimální není. A hlavní trenér měl za úkol s nimi komunikovat. Hodně to pak bylo u těch menších dětí na rodičích. Pokud ale měli zájem, aby se jejich dítě hýbalo, tak se to řešit dalo.


A nyní pokračujete ve stejném systému, přes mobily?
Teď je to jiné. Pokračujeme dál v trénování, ale protože nařízení vlády povoluje skupinu šesti osob,je to lepší. Rozdělíme při tréninku hřiště na koridory a v každém trénuje jeden trenér a pět hráčů. Dodržujeme všechna opatření a nařízení tak, jak to má být, nic neporušujeme.


Tréninky jsou povinné nebo jak řešíte účast a docházku?
V tomto období je účast na tréninku dobrovolná. Když hráč oznámí, že raději chodit na trénink nebude, tak to respektujeme. A samozřejmě, že nám to takto oznámí za své dítě i rodiče. Žádné sankce určitě za neúčast nemají, rozhodnout se sami.


Máte na takový systém dostatečné množství trenérů?
Trenéři nám stačí, vypomáhají nám i další z jiných ročníků. U každého přípravkového týmu máme tři trenéry. Víc dětí jak patnáct obyčejně nepřijde, protože nemáme k dispozici šatny, umývárny… A pokud k nám dojíždějí, je to pro ně už pak komplikované. Také dorostenci, kteří jsou běžně v Jablonci na internátu nebo do škol dojíždějí, se tréninků v tomto období neúčastní. Jsou doma a trénují podle individuálního tréninkového plánu. Takže u žáků a dorostenců nám tento systém funguje a zvládnout se to dá. Škoda, že nám nepřeje v těchto dnech počasí a nemůžeme s těmi, co docházejí, víc využít venkovní tréninkové plochy. Když mládež, která na trénink přijde, ještě zmokne a nemá se kde umýt a převléknout, tak to už je dost velká komplikace. Tento systém je proto hlavně určený pro Jablonecké, kteří odtrénují a mohou jít domů. Už i pro ty, kteří k nám dojíždějí jen z Liberce, je to složité a neobejdou se bez pomoci svých rodičů.


Kde a jakým způsobem takto trénujete? Je to náročné na organizaci více týmů?
Ano, v těchto dnech je složitá i logistika tréninků. Například před touto pauzou trénovaly na hřišti ve Mšenu třeba tři, čtyři týmy najednou. Dnes je tam jen jeden. Pereme se s tím, ale děláme všechno pro to, aby tréninky alespoň takto fungovaly. Často proto chodí dorostenci nebo žáci do přírody běhat nebo jinak se připravují ve skupinách po pěti, aby byli mimo hřiště. A trénink v přírodě jim určitě také prospěje.


Přišli jste v tomto období také o turnaje zápasy…
Ano, všechno bylo zrušené.


Který například musely děti oželet, na který se těšily?
Kategorie přípravek a mladší žáci měli odehrát kvalifikace na Ondrášovka Cup. Kategorie U8 a U9, tedy do osmi a devíti let stihly odehrát jen dvě. Další čtyři kategorie byly zrušené nebo přeložené na neurčito. To uvidíme, až se začnou opatření rozvolňovat.


Objevily se mezi malými fotbalisty příznaky covidu?
V některých kategoriích se příznaky vyskytly.


Pokračovali jste dál v tréninku, i když tímto upraveným způsobem?
Nepokračovali, tréninkový proces jsme ihned přerušili.


Jak dlouho myslíte, že bude tento náhradní systém udržitelný pro mládež jablonecké Fotbalové akademie?
Jsme rádi, že je alespoň povolené scházet se v tak malých skupinkách. Bylo by asi velmi těžké držet děti stále doma. Říkám to i ze své vlastní zkušenosti, protože doma mám také děti. Bylo by to náročné jak pro děti, tak pro rodiče. Trénování ve skupinách je určitě příjemnější způsob, než být doma. I když to je omezená forma tréninku, pořád se jedná o pohyb, který potřebuje každé dítě.
Na co se soustřeďujete při tréninku ve skupinách?
U malých hlavně pracujeme na individuálních dovednostech a u všech pak na zlepšování fyzické kondice. I pro skupinu pěti se dá připravit kvalitní trénink. Kluky zabavíme a dál je v něčem rozvíjíme.
Dlouho to ale pro ně zábavné asi takhle nebude.
Určitě to nejde dělat věčně. I pro trenéry je náročné tréninky stále něčím obměňovat. Každý si musí pečlivě připravit. V pěti hráčích je těžké dělat pokaždé velké obměny. Ale věříme, že to ty tři týdny vydržíme a že pak už zase budeme trénovat normálně, jak jsme byli doposud všichni zvyklí.


Až se zase dostanete do starých kolejí, co bude na prvním místě?
Vrátit všechny naše hráče do pravidelného tréninku. Budeme se snažit, aby se brzy a co nejlépe zvedli a připravili se na zápasy, které je čekají.


Děti bez pohybu, to je asi ta nejhorší varianta…
To určitě. My děláme všechno pro to, aby se u nás děti hýbaly. Když nemají pohyb, tak zleniví. A dostat je pak zpátky zase do formy, to je těžké a dlouho to trvá.


A než jste zase museli takhle svoji činnost omezit, jak se jim po prázdninách dařilo?
V září jsme hlavně u přípravek rozjeli trochu jiný formát tréninků, než jsme měli dosud. Jsem rád, že se kluci a děvčata po jarním covidu rozhýbali brzy a hned začali po prázdninách trénovat.


Co je vaším cílem při práci s fotbalovou mládeží?
Chceme, abychom mohli trénovat co nejvíc a aby se jablonečtí hráči vyznačovali mezi konkurencí dobrou kondiční připraveností a dovednostmi.


A aby dosahovali co nejlepších výsledků a mnoha bodů.
To samozřejmě také. Ale u těch malých kategorií ještě nejsou výsledky zápasů tak důležité. Daleko důležitější je, že budou dobře hrát. Vyhrávat chce každý. Určitě nás to také vždycky těší. Ale nám jde hlavně o to, aby se zlepšovali celkově, jako osobnosti, ať už po fyzické stránce, tak i té dovednostní. To je náš cílem. Za každý dobrý výsledek jsme rádi. A zlepšovat je stále co.


Vždycky to tedy není jen o bodech a gólech.
U těch starších kategorií jsou samozřejmě důležité góly a výsledky. Hráči se musejí naučit hrát na výsledek, nejen na krásu. Pokud chtějí být dobře připravení do dospělého fotbalu, musí na sobě pracovat.