Osobnost Deníku
Přečíst článek >

 „Srdíčko mám v Hamrech!“¶

S fotbalem začínal Zdeněk Kulhánek ve Velkých Hamrech. Tam se, jako žáček, poprvé proháněl co by hráč, po hřišti a při trénování sbíral fotbalové zkušenosti. Na tyto začátky velmi rád vzpomíná. Po návratu z vojenské služby pokračoval s fotbalem pod taktovkou trenéra Evžena Oty. A protože fotbal hrál také jeho bratr Láďa, společně přestoupili v roce 1970 do Zásady. O období, které tam strávil, říká: „Byla tam fajn fotbalová parta a hlavně výborní funkcionáři.“


V PLAVECH POSTOUPILI
Po čtyřech letech přestoupil do Plavů. A ledy se pohnuly. „Vyhráli jsme okres a postoupili do kraje. A když jsme vyhráli, měl zápas dozvuky v restauraci, na Kočovné, kde jsme výhru oslavovali.“
S fotbalem skončil v roce 1979. Vrátil se do Velkých Hamrů, kde od roku 1980 působil deset let jako správce stadionu. „Občas jsem si zahrál ještě za B tým. Pak jsem se ale s rodinou přestěhoval do Zásady.“
Od fotbalu ovšem nezběhl. Naopak. Dal se do funkcionaření. „V Zásadě mě hned požádali, jestli bych jim s fotbalem nepomohl. A brzy jsem se tam stal předsedou. Funkcionáři byli v Zásadě výborní, ale do předsedování se nikomu nechtělo,“ dodal s úsměvem Zdeněk Kulhánek a vyjmenoval několik lidí, na které z té doby stále rád vzpomíná. „Na okrese tehdy byli nebo s ním spolupracovali například Jarda Marek, Jiří Volák, Josef Rydval a řada dalších taky Jiří Kozlovský nebo Jaroslav Řehák a Zdeněk Šimůnek,“ dodal fotbalový pamětník.

TECHNIKU UVÍTAL
O působení na Okresním fotbalovém svazu ho požádal tehdejší dlouholetý tajemník tehdy okresního výboru ČSTV František Popr. Neodmítl a brzy se stal zase předsedou, tentokrát okresní disciplinární komise. A působil i na krajském fotbalovém svazu. Fotbal je tvrdá hra a fotbalisté dělají stále stejné chyby a přestupky. A tak má komise pořád co řešit.
„V každém zápase byli a jsou vyloučení. Řešili jsme závažnost přestupku. Dnes už na to jsou tabulky. Podle počtu žlutých karet a za co, dostávají provinilci stopku (nesmějí hrát) na určitý počet dalších utkání. Když šlo například o úmyslný faul zezadu nebo o sprosté nadávky vůči rozhodčímu nebo hráčům, tak jsme přitvrdili. Dnes se mohou hráči vykoupit a za dvě stě korun se trestu zbavit. Ale příliš tuto možnost nevyužívají ani hráči ani oddíly,“ líčí.

HRÁL NOTORICKÝ LHÁŘ
„Jednou jsme řešili třeba notorického lháře, který stále tvrdil, že v zápasu nehrál. A to i přesto, že byl uvedený na soupisce. Rozhodčí ho ale během zápasu vyloučil. A komisi pak tvrdil, a to i před tím rozhodčím, že v utkání nehrál, ani tam nebyl,“ zavzpomínal předseda komise.

VZPOMÍNKA NA STARÉ ZNÁMÉ
Dnes chválí pokrok. Třeba to, že už se zápisy dělají elektronicky. Na staré časy ale vzpomíná s úsměvem na rtech. „Zápisy a tabulky jsme dělali na okrese ručně, sháněli jsme výsledky, všechny jsme museli obvolat. Byla s tím práce, která, díky elektronickému zpracování, teď odpadla. V té době nám pomáhala řada lidí, například Tonda Forma, Jarda Saska, Hana Dozorcová. Alois Füstr a ještě další,“ zavzpomínal na závěr Zdeněk Kulhánek.

Jak se mu líbí dnešní fotbal? „Je určitě rychlejší. Hráči dovedou rychle zpracovat přihrávku v běhu. Dříve to dokázali jedinci, dnes skoro každý.“


Jakému týmu fandí? „Jsem slávista tělem i duší. A hodně jsem si s tím zažil. Když někdo porazil Slavii, vyslechl jsem si to třeba při cestě autobusem do práce. No a samozřejmě fandím Zásadě a Jablonci. Letos jsem se tam ale ještě, díky různým opatřením, nevypravil. Výsledky ale sleduju.“


A měl někdy z fotbalu nervy na pochodu? „Jednou, to Sparta venku dostala pět gólů, prohrála pět nula. A pak se provalilo, že hráči dostali nějak před zápasem do kabiny nějaký divný nápoj. A po něm byli hráči malátní. A to jsem slávista!“