Kliknutím zvětšíte
Jak už bylo řečeno, Josef Galbavý může být hodně dobrým učitelem. Kopací techniku měl vždycky úžasnou. Ne náhodou byl ve dvou týmech – Kladně a střížkovské Bohemce, kterým se povedlo postoupit do první ligy. A ne náhodou byl oporou dalších klubů, které rovněž pomáhal dostat výš. S Vraným došel až do krajského přeboru, s mateřským Slaným dokonce až do divize. Vždycky patřil mezi hlavní hvězdy mužstva.
„Já chtěl být vždycky v týmu nejlepší, být mu nějak prospěšný. Ale za tím, že jsem tolikrát postoupil, vidím hlavně jinou věc: vždycky jsem hrál s obrovskou partou, vážně vždycky. A to dělá hodně, smaže to kolikrát i nějaké herní nedostatky. Jeden mákne za druhého a dá se vyhrát leccos,“ říká borec, jehož lehce mrzí jediná věc, že se víc neprosadil v nejvyšší soutěži.
Přitom s Kladnem do ní postoupil a střílel mraky gólů. V postupové sezoně 2006 jich bylo devět, víc jich dal v klubu jen jeho spoluhráč Pavel Veleba (11). Kladno tehdy soutěž vyhrálo před Českými Budějovicemi, které měly Karla Poborského. Což opravdu nebyl muž na odpis, vždyť po sezoně startoval na MS v Německu!
„Po postupu byla euforie, všichni se těšili na ligu a začali jsme na vyprodané Letné, kde jsme remizovali se Spartou. Byl to obrovský zážitek, jeden z mých nejsilnějších. Jenže pak se začalo prohrávat, vedení se rozhodlo ke změnám a pro mě už místo nebylo,“ vzpomíná Josef Galbavý.
Tehdy ho Kladno šouplo až do třetiligových střížkovských Bohemians, jenže tady se slánskému odchovanci dařilo. Střílel góly, s týmem postoupil do druhé a pak i do první ligy. Zase byl na špici a tentokrát si už zahrál víc. Také dal svůj jediný ligový gól. „Bylo to s Ostravou z penalty za faul na mě. Na Střížkov vzpomínám rád. Hlavně na výborného trenéra i člověka Luboše Urbana,“ říká Galbavý.
Dobré vzpomínky
Dobré vzpomínky má i na další kluby. Třeba na Blšany, kam už šel v době, kdy se sláva téhle vesničky s krásným areálem sunula nezadržitelně dolů. Galbavý tam pomáhal v krajském přeboru a měl výborné spoluhráče. „Třeba Horsta Siegla a zahráli jsme si tam výborný fotbal. Pak jsem šel ještě na rok do Rakouska, kde byla úroveň soutěže dost vysoko a hrálo se tam hodně silově, což mě tehdy překvapilo. Hlavně se tam ale blbě dojíždělo, hlavně za hranicemi to byla samá vesnička a trvalo to čtyři hodiny. Proto jsem se vrátil rád domů,“ vybavuje si návrat, i když do Slaného to ještě nebylo.
Tehdy byla fotbalově napřed sousední obec – Vraný. „Hráli tam moji kamarádi z dětství, Pepík Bauer nebo Míra Jochman. Ukázalo se, že to bylo skvělé rozhodnutí. Zase tam byla skvělá parta, výborní trenéři Michal David nebo Jiří Pazdera, udělali jsme postup, dařilo se. A když jsme měli v přeboru po podzimu dostatek bodů, oslovilo mě ústy Radima Vavrocha Slaný, jestli bych jim nepomohl se záchranou A třídy. Vraný mě pustilo a já se konečně vrátil domů,“ vrací se Galbavý v myšlenkách pět let zpátky.
Soutěž Slanému nejen pomohl zachránit, ale pak pomohl i k postupu do krajského přeboru a následně i do divize. Zase byl oporou, zase rozdával přesné pasy, zase střílel krásné branky hlavně z trestných kopů. „Já hlavně nečekal, že hodně po třicítce ještě budu kopat na tak vysoké úrovni. Ale vyhýbala se mi celkem zranění a tým byl výborný,“ zdůvodnil slánské úspěchy.
Další sezona
Chystá se i na další divizní sezonu, ve Slaném s ním ještě pořád počítají. A že si jeho služeb hodně váží, dokresluje i fakt, že Josefu Galbavému uvolní prostory i pro jeho novou pozici osobního fotbalového trenéra. Na tu se hodně těší.
„Čas nezastavím a kariéra – ta divizní určitě – nebude trvat pořád. Proto jsem přemýšlel, co dál, chtěl jsem totiž zůstat u fotbalu. Hrozně by mě bavil skauting, jenže nemám kontakty, jak se na tuhle pozici dostat. Na trénování nějakého týmu se ještě necítím, takže mě napadlo, že bych se věnoval hráčům individuálně. Domluvil jsem se s vedením, sám si vyrobil internetové stránky (https://galbavy-osobnitrener.estranky.cz/), a od začátku srpna to spustím,“ popisuje Čepi, jak se Galbavému ve fotbalovém prostředí roky říká.
Těší se zejména na práci s dětmi, u nichž uvidí progres, ale nevyhýbá se ani dospělým, pokud budou mít zájem. K tomu přidává do nabídky i kondiční hodiny, které už nejsou určeny jen pro fotbalisty. „Ke každému chci přistupovat individuálně, na každé hodině budou maximálně dva hráči,“ dodává Josef Galbavý.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
