„Mým snem je stát se profesionálním hráčem,“ přiznává v rozhovoru pro Deník.

První pokus studentovi Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně nevyšel. Když šel sympatický Afričan kolem Letné, zeptal se odvážně jednoho z funkcionářů ligového Fastavu, zda by nemohl s ševci trénovat. „Samozřejmě že jsem byl odmítnut,“ směje se opora Pasek, za které v podzimní části nastřílela sedm branek a hlasitě si řekla o angažmá v lepším klubu.

Kdo vás přivedl na moravské trávníky?
Je to pro mě do značné míry pohádka. Když rádi hrajete fotbal tak jako já, vždy si cestu na hřiště najdete. Po mé návštěvě imigračního úřadu jsem na zastávce potkal muže jménem Daniel. Naštěstí pro mě mluvil anglicky. Zeptal jsem se ho tedy na jízdní řád autobusů a zjistili jsme, že najednou mluvíme o fotbalu. Představil jsem se mu a on mi řekl, že trénuje s SK Zlín 1931. Řekl jsem mu, že mě to zajímá, a to bylo vše. Pak mi pan Marek Novák pomohl zaregistrovat se u české fotbalové federace, za což jsem mu vděčný.

Hrával jste fotbal i doma v Ghaně?
Ano. Fotbal jsem hrál často, ale ne na profesionální úrovni.

Na podzim jste ve třetí třídě nastřílel sedm branek. Jste spokojený se svými výkony a počtem gólů?
Za prvé jsem hlavně rád, že zde mohu hrát fotbal. Nebylo to totiž snadné. Myslím, že se musím pořád zlepšovat. Mým snem je stát se jednoho dne profesionálním hráčem. Když máte vášeň a chcete být nejlepší, vždy vidíte, že pořád existuje prostor pro zlepšení.

Jaké to je pro vás nastupovat v nižší okresní soutěži?
Úroveň soutěže není špatná. Myslím si, že fotbal je sám o sobě univerzálním jazykem, ale někdy se jazyková bariéra stává problémem. Náš kapitán Jiří i někteří další spoluhráči mluví anglicky a já se také učím česky, takže to není až tak těžké. Bohužel agresivita, vulgární výkřiky a možná i rasismus jsou nedílnou součástí hry, což mě ale až tolik netrápí, protože existují profesionální cesty k řešení těchto problémů. Věřím, že jednou přijde doba, že se s takovými záležitostmi ve fotbale nebudeme vůbec zabývat a přestane nás to trápit.

Ghana patří mezi fotbalové země. Několik vašich krajanů působilo i v Česku. Který z nich je vaším oblíbencem?
Obdivuji Tetteha. Také Baffour Gyan a jeho bratr Asamoah Gyan jsou dobrým příkladem fotbalového dědictví Ghany. Jsou to excelentní fotbalisté, kteří nás hnali dopředu a povzbuzovali, abychom si v životě plnili své sny. Velmi obdivuji hráče, jako jsou Dede Ayew, Micheal Essien či Tomas Partey, ale mým největším favoritem musí být Stephen Appiah, který jako kapitán vedl Ghanu na mistrovství světa v Německu 2006, kam jsme se kvalifikovali vůbec poprvé v historii.

Jak jste se vůbec ocitl ve Zlíně?
Můj bratr a manažer našli článek o studijním programu na univerzitě v České republice a já jsem se přihlásil na Univerzitu Tomáše Bati, který mi dal tuto možnost. Studuji magisterský titul v oboru informačních technologií. Jsem v posledním ročníku.

Jaký je život v Česku?
Jsem v Evropě poprvé. Život v České republice se od toho v Ghaně v mnoha ohledech liší. Hlavně se co týká kultury, jídla, jazyka, počasí a spousty dalších věcí. Kromě toho si ale myslím, že je hezké být kvůli jeho vyrovnanosti a životní úrovni mezi ostatními.

Co vás nejvíce překvapilo?
Jak má Česká republika bohatou historii a kulturu, občané jsou svobodomyslní lidé a o svém pivu nežertují. (úsměv) V Ghaně se předpokládá, že respektujeme starší lidi, jako by to byli naši rodiče. A byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že v České republice je to podobné, protože se k sobě všichni chováme s úctou, zvláště pokud jde o starší lidi a děti. Myslím, že Češi jsou slušní. Soudím alespoň podle toho, co jsem zatím viděl.

Jak vám chutná česká kuchyně? Pijete pivo?
Česká kuchyně je příjemná, zejména vaše pečené dezerty. Alkohol ale nepiji.

Učíte se češtinu?
Ano. Rád se učím jazyky. Čeština je obtížná, snažím se ale ze všech sil. Myslím, že je to pro mě zásadní, abych lidem rozuměl.

Po čem se vám nejvíce stýská?
Chybí mi chodit za lidmi, cestovat, ale nejvíce mi chybí hraní fotbalu. Moje země je zvláštní, protože má mnoho přírodních zdrojů, mimo jiné zlato, diamant, bauxit, ropu. I Ghaňané jsou přátelští, i když máme různé kultury a různé místní jazyky.

Jak jste prožil Vánoce?
Vánoce jsem strávil doma sledováním fotbalu a filmů. Také jsem hodně spal. (úsměv) U nás v Ghaně je také slavíme, ale žádné speciální jídlo nemáme Prostě jíme naše tradiční pokrmy. Někteří lidé také dávají přednost cizímu jídlu. Liší se to od kmene. U nás máme různé etnické skupiny, které mají různé potraviny.

Jak moc váš život v Česku poznamenala pandemie koronaviru? Jaká je situace v Ghaně?
Rok 2020 byl pro nás všechny těžký. Ať je to jak chce, všichni jsme ztratili něco nebo někoho cenného. Zasažen byl i můj život, zejména ten společenský a studijní. V Ghaně je situace lepší než v České republice. Počet nakažených je výrazně nižší. V současné době nejsou žádné omezení, každý se může normálně pohybovat a cestovat. Doufám, že se letos všechno zlepší.