Vyhověl přání divizního Hodonína. „Před sezonou měl klub jen jednoho brankáře Martina Petráše a na lavičku chodil mladší dorostenec. Mám tu kamarády a ti se ptali, zda vím o někom, kdo jim může pomoci. Mám kontakty v Čechách a sehnat brankáře na Moravu do divize je velmi těžké. Poptával jsem se, ale nikoho se mi nepovedlo sehnat,“ přiblížil Zítka. Nakonec proto souhlasil, že pozici brankářské dvojky pro první část sezony vezme on.

„Dohodli jsme se, že budu dojíždět jen na utkání. Maximálně, abych vedl jeden předzápasový trénink. Vyšel jsem vstříc, přijel jsem asi na pět zápasů, kromě toho mě postihla karanténa. Nechtěl jsem zabírat místo nějakému klukovi. Myslím, že chytat mají mladí, Žádné sportovní ambice nemám. Šlo mi jen o pomoc kamarádům a taky klukům v kabině,“ doplnil.

Daniel Zítka
fotbalový brankář a trenér
45 let, pochází z Havířova
Nejpodstatnější kluby hráčské kariéry:
Tatran Prešov (1997-1999)
KSC Lokeren, Belgie (199-2002)
RSC Anderlecht, Belgie (2002-2010)
Sparta Praha (2010-2012)
4 starty za reprezentační A tým
Trenérská kariéra:
Sparta Praha (2016-2019)
Česká reprezentace U-19 (2020-dosud)
Hráčské trofeje:
3x vítěz belgické ligy
1x vítěz belgického poháru
2x vítěz belgického superpoháru

Na trávník v žádném zápase podzimní části nemusel. Vzhledem k odložení moravských soutěží do jara Hodonín přezimuje na stříbrné příčce divize D.

„Kluci jsou dobří fotbalisté, klubem žijí. Párkrát se mě ptali, kdy přijedu na trénink. Řekl jsem, že takhle jsme se bohužel nedomluvili. Pochybuji, že bych týdenní zápřah v mém věku ještě zvládl. Jakmile z toho drilu vypadnete, je to hrozně cítit. Skončil jsem už v roce 2012,“ připomněl se smíchem nejlepší brankář belgické ligy za sezonu 2006/2007.

Aktuálně pracuje u reprezentace do devatenácti let. „Po Novém roce tam skončil trenér brankařů a hlavní kouč Jan Suchopárek mi zavolal, jestli bych mu s tím pomohl. Domluvili jsme se na tři jarní zahraniční srazy, ale než se uskutečnil první, vše bylo zrušeno kvůli Covidu. Potkali jsme se tak poprvé až v srpnu,“ uvedl havířovský odchovanec.

Do loňského léta přitom ještě cepoval gólmany v pražské Spartě. „U áčka Sparty jsem byl čtyři roky. Přesunul jsem se tam od mládeže, když umřel Pavel Srniček. Dva roky jsem to dělal sám, pak se Stramaccionim přišel Mario Galinovič. Byla to fajn spolupráce. Ve dvojici jsem si to neskutečně užíval, trénink brankářů se dá udělat mnohem pestřejší. Usoudil jsem však, že si potřebuji od vrcholového fotbalu odpočinout. Z osobních důvodů jsem tak na dobu neurčitou odešel. Teď se víc věnuji rodině a věcem, na něž jsem neměl čas,“ popsal.

Trenérskou přestávku mezi prvoligovým klubem a reprezentační devatenáctkou vyplnil na nižší úrovni. „Na podzim jsem s kolegy jezdil po Středočeském kraji a trénoval děti z výkonnostního fotbalu. Na jaře jsem do toho ale už nešel. Chtěl jsem to dělat kvalitně, ale měli jsme málo trenérů a kolega chtěl nabírat ještě víc dětí. Vnímám to jako brankářskou osvětu, něco jsme těm klučíkům předali,“ uzavřel Zítka.

JAROSLAV GALBA