Návrat na trávník oslavil gólem a výhrou, navrch zazvonil na tyč i břevno. „Nadával jsem si do dřeváků,“ řekl s úsměvem Nezmar, jenž slavil divoké vítězství nad béčkem Motorletu 6:3.
„Soustředil jsem se na to, abych přežil,“ hlesl kdysi slavný útočník.
Jeho přestup se zrodil docela narychlo, za vše mohla známost s Martinem Lafkem, funkcionářem klubu z Jižního Města. A také pohled na termínovou listinu. Partnerský klub „velké Dukly“ totiž hraje v sobotu dopoledne.
Nezmar s týmem nestihl jediný trénink, přesto bylo od první chvíle znát, že si s balonem pořád rozumí. Narážečky, k tomu stále chuť dostávat se do koncovky.

Větší dres, prosím

Přitom musel řešit problém. „Když jsem oblékl dres, byl mi malý,“ usmíval se někdejší ligový kanonýr Liberce. Nakonec duel odkopal s číslem 21.
„Měl jsem starosti sám se sebou, Netrénoval jsem tři čtvrtě roku.“
Slávistický manažer uznal, že zazdil hodně šancí, ale věří, že se polepší. „První poločas jsem hledal plíce a ve druhé půli jsem dostával křeče,“ popisoval.
Navíc soupeř exligistu nešetřil. „Když jsem dostal ránu, zachrastilo ve mně, jak ve starých hodinách,“ usmál se.
Problém mu nedělalo ani ranní vstávání. Dopolední výkop zažil jen během angažmá při utkáních na Viktorii Žižkov.
„Tehdy se mi dobře nehrálo, ale teď už jsem starší člověk. Vstávám v šest ráno,“ culil se Nezmar.
Za dva týdny by měl obléknout dres Dukly podruhé. Tedy jestli se nebudou v Edenu zlobit…