Největší problémy dělal hráčům na měkkém terénu pohyb. „Jak je to měkké, tak to stojí strašně moc sil. Člověk, když se chce rozeběhnout, tak mu ujíždějí nohy a necítí stabilitu. Postupem času to bylo asi na všech znát,“ uznal jablonecký středopolař.

Navíc hrací plocha se postupem času zhoršovala, což bylo vidět i na odskoku míče. „To byl další faktor, že se z těch záběrů nohou dělaly drny z hlíny. Nerovností přibývalo. Naši trávníkáři tu plochu dali do toho nejlepšího stavu, v kterém to teď může být. Počítali jsme s tím, že časem se ten stav bude horšit a nerovnosti budou mít vliv na utkání, na zpracování i vedení míče, na přihrávku. Tolik to nejede, pak to někdy zase vyskočí. Utkání to sice ovlivnilo, ale bylo to pro oba stejné. Dle konečného výsledku se s tím asi ani jeden z týmů nevyrovnal lépe,“ konstatoval Kubista, který před utkáním neřešil volbu kopaček.

„Ono to je asi vesměs jedno v čem tam jdete. Člověk má kolíky a tím, jak je tam toho bahna hodně, tak to nepomůže tolik, jako kdyby byl terén v lepším stavu. Dnes obutí asi žádnou roli moc nehrálo.“

Po parádním startu jara teď Jablonec čeká na výhru už tři zápasy. „Ještě máme odložené utkání k dobru, uvidíme, jak to zvládneme ve středu se Slováckem. Já doufám, že vítězně, protože potřebujeme po těch třech zápasech zase přidat tři body. Slovácko je ale nepříjemný soupeř. Uvidíme, jak to bude s terénem,“ krčí rameny. „V tabulce je to pod námi slušně našlapané, v tříbodovém systému si nemůžeme dovolit třikrát prohrát, pak se můžeme propadnout o tři čtyři příčky a to nechceme!“