Při pohledu na jablonecké hráče mi připadali takoví rozhození. Jakoby nebyl hlavním problémem Skuhravého tým Opavy, ale něco jiného. Byli podráždění, inkasovali čtyři žluté karty, což na technický tým není normální. Ta Doležalova byla do nebe volající: Martin viditelně fauloval a když pomezní avizoval faul, tak se na něho vrhl jako lev na kost. Kapitánská páska zřejmě Martinovi moc nesedí, v kázni na hřišti je s ní prostě jiný.

Pak přišla bouřka a pršelo, i trenér po utkání hovořil o dešti. Ano, ale problém si způsobil tým sám, neboť dostat gól po takové minele, to si říká spíše o silvestrovské záběry, ale s těžkým dopadem na vývoj zápasu. Ale i to se stane. Mnozí také viděli takový polootrávený výkon jako důsledek losu Evropské ligy. Na Střelnici, bohužel, nepřijede toužená Chelsea, Arsenal či AC Milan, ale Dynamo Kyjev, kazašská Astana a Francouzi s Tomášem Koubkem v bráně z Rennes.

Zklamání? Ale proč ? Často slýchám nebo čtu od českých hráčů, jak si podobné zápasy chtějí užít. Užít? Pánové, to není rekreace, prachy z Uefy za Astanu nebo Arsenal jsou stejné. My v Čechách jsme pořád takoví namachrovaní a pak se nestačíme divit, když s námi zatočí v našich očích trpaslík.

Málo si uvědomujeme, že český fotbal, bohužel, do skupiny těch trpaslíků patří taky a že by měl více makat a méně hovořit v televizi. Správně to vystihl Mirek Pelta, určitě taky z marketingového hlediska zklamaný, ale pánové, pořád je to Evropská liga, skupina, kde na stole leží velké peníze. Jen se pro ně sehnout. Brněnským výkonem s Opavou by to rozhodně nešlo.

Co jablonecký tým potřebuje? Každý týden pořádné nasazení, hodně zpřesnit přihrávky a zrychlit směrem vpřed. Ani ne tak nohama jako v hlavě. Pak už se něco urodí. S Olomoucí si tým poradil a s Opavou ne, to by se nemělo stávat. Při vší úctě k Opavě, kde více než o fotbale se mluví o tom, že tam nemají peníze, hráči neberou výplaty, není na posily, ale na Jablonec to stačilo. A ani se Opavští nemuseli až tak předřít. Ale hráli z odpovědně a neudělali takovou minelu, jako Jablonec na stavu 0:0.

A Rada musí hodně přemýšlet o efektivitě. Kopat takovou spoustu rohů (13) a neohrozit prakticky opavskou bránu, to je divné. Udělat čtyři žluté karty, když chci útočit a jsem v poli lepší, to je taky divné. Vypálit jedenáct střel na bránu a jednu jedinou trefit mezi tři tyče, to je taky divné. Opava se dostane třikrát před Hrubého a dá dva góly ze vzduchu, to je taky divné, nikoli však poprvé.

Jak z toho? Nenechat se ničím otrávit, ale makat. Někteří hráči jsou jakoby nevyhraní, to platí pro Inaukiekse, protože v ofenzívě je to vidět nejvíc. S Dolim by to mohla být pěkně úderná dvojice a třetí do mariáše, Chramosta, to vepředu také umí. Teď jenom, aby to umělo mužstvo využít. A hlavně, ti ofenzivní hráči musí hrát, hrát a hrát. Získat jistotu s míčem, získat návyky se spoluhráči, protože těch automatismů tam vpředu zatím moc nevidím. A to pak postrádá tým tu největší útočnou zbraň.

Tak jako nebudeme zatracovat Hrubého za ten hrůzostrašný kiks, tak se nesmí zatracovat ani Ikaunieks, který překopl v šanci bránu či Doležal, který ji z metru netrefil. Na silnější soupeře, myslím hlavně ty „outsidery“ z evropské ligy, by to chtělo na útočné intenzitě přidat. Probíhá reprezentační přestávka, tak uvidíme, jak ji hoši ze Střelnice využijí. A přejme jim, aby to bylo co nejlépe.