Jiráček přiznává neshody s Páníkem: Žádný hráč na světě není víc než klub

Mrzí vás, jak vaše angažmá ve Zlíně dopadlo?
Neřekl bych, že by to mě to mrzelo. Spíš je to podle mě škoda. Konec jsem očekával trošičku jiný. Bohužel je to fotbal, i takové věci k němu patří. Člověk si něco představuje a realita je nakonec trošku jiná.

Přemýšlel jste nad rozvázáním smlouvy dlouho? Nešlo to řešit jinak?
Nebylo to krátkodobí rozhodnutí. Myšlenky na předčasný konec se mi v hlavě honily od nového roku. Když to řeknu jednoduše, měl jsem určitý pohled na fotbal. Na moji roli, fungování týmu, klubu. A ten se v nějakých pohledech úplně neshodoval s trenérem Páníkem. Ten mi v jednom rozhovoru jasně naznačil, že pokud by spory mezi námi měly dál pokračovat, bylo by pro jednoho z nás dvou lepší, kdyby ve Zlíně nebyl. V tomto momentu se to zlomilo.

Nebyla šance, že byste si to s trenérem Páníkem vyříkali?
Žádnou společnou řeč jsme s trenérem nenašli. V poslední době jsme se spolu už moc nebavili. Od ledna jsem sám začal cítit, že nedostávám tolik příležitostí, přitom v předcházejících 3,5 letech jsem odehrál skoro všechno. Nakonec se ze mě stal nepotřebný hráč. Přitom je mi pětatřicet, něco za sebou mám, takže abych chodil domů naštvaný nebo se v klubu trápil, vyřešil jsem to tímto způsobem.

Překvapivý konec! Jiráček se ve Zlíně dohodl na rozvázání smlouvy

Vzal byste něco zpět?
Samozřejmě vždycky člověk může vzít něco zpět. Pohovorů a proslovů bylo víc, komunikace ale vázla. I když jsme se v některých věcech neshodovali, stál jsem si za nimi a nechtěl chodit kolem horké kaše.

Je pravda, že jste měl problémy i se zahraničními hráči?
K tomu můžu říct jedině to, že zahraniční hráči musí být dvakrát lepší než domácí. Takto jsem to měl i já sám, když jsem působil v Bundeslize. Šanci i místo si každý musí zasloužit. Chápu, že každý klub potřebuje prodejem hráčů vydělávat peníze, ale rozhodně by se to nemělo lámat přes koleno.

Celkově ale můžete hodnotit zlínské angažmá pozitivně, ne?
Bylo to jako na houpačce. Jednou se nám dařilo, hráli jsme dobře, pak zase přišel útlum, série bez výhry. Jednou jsme útočili na poháry, pak se zase třásli o sestup. Abych řekl pravdu, když jsem do klubu přicházel, tým se stavěl a chystal na Evropskou ligu. Tehdy jsem si představoval, že se fotbal ve Zlíně posune trošku nahoru. Že když ochutná atmosféru a pozná velký fotbal, bude hrát v lize důstojnější roli. Mrzí mě, že se to až tak úplně nepovedlo. Možná se z toho dalo vytěžit víc.

Na co budete nejradši vzpomínat?
Kromě Evropské ligy bylo nejhezčí období pod trenérem Bílkem. Za jeho působení jsme hráli výborný fotbal. Mančaft fungoval, šlapal, všichni hráči ukázali své maximum, na hřišti to bylo jasně vidět. Škoda, že pak odešel do Kazachstánu. Mohli jsme to dotáhnout ještě výš.

Potěšili vás povzbudivé reakce fanoušků na sociálních sítích? Také bývalí hráči, funkcionáři o vás hezky mluví. 
Samozřejmě mě taková odezva moc těší. Opravdu mohu říct, že svědomí mám čisté. Byť se někdy nedařilo podle představ, na hřišti jsem vždycky nechal všechno. Bohužel to nakonec dopadlo takto. Konec je trošku smutný, ale nejen ve fotbale, ale i v životě se stávají mnohem horší věci než tohle.

Je šance, že byste se do klubu vrátil třeba v roli mládežnického trenéra nebo funkcionáře?
Na to se mi teď těžko odpovídá. Možná že až časem všechno odezní, budu na to mít jiný názor, ale nyní asi není můj návrat možný. Třeba za jiných konstelací a v jiném období bychom se o tom mohli pobavit, ale to není otázka pro mě, ale pro někoho jiného. Nyní si potřebuji hlavně odpočinout.

Potočný si všiml kanonády Baníku a opřel se do sudího: Jako na košíkové

Nebudete se teď vyhýbat některým lidem nebo Letné?
To vůbec ne! Se všemi jsem se normálně rozloučil. Ruku jsem si podal s trenéry, Zdeňkem Grygerou, ředitelem Leošem Gojšem. Klukům dál fandím. Nejsem jediný, kdo v práci skončil dříve. Tak to chodí i v jiných firmách nejen ve fotbale. Akceptoval jsem jiný názor a respektuji jejich rozhodnutí, proto jsem smlouvu ukončil dříve.

Ve Zlíně, kde jste se s rodinou usadil, budete bydlet dál?
Samozřejmě. Můj život ve Zlíně to vůbec nenaruší. Jsme tady spokojení, rozhodnutí usadit se tady nebylo unáhlené. Na Moravě se nám líbí, nehodláme se nikam stěhovat. Vybudovali jsme si tady zázemí. Navíc čekáme druhý přírůstek.

Takže volat s nabídkami mohou jenom ligové kluby z Moravy?
(úsměv) Rozhodně se stěhovat nechceme, takže vzdálenost od Zlína vezmu v potaz, ale nyní žádné konkrétní nabídky neřeším. Zatím je to moc brzy. Uvidíme, co se mi naskytne.

V lize ale chcete zůstat, ne?
Samozřejmě si uvědomuji, že je mi pětatřicet a věk nezastavím, ale ještě se necítím na to, že bych měl končit. Fotbal mě pořád baví, dokud tělo bude držet a zdraví dovolí, chtěl bych pokračovat. Končit rozhodně nehodlám.