Důkazem budiž i nedávný mač Sparty s Plzní na Letné, během něhož létaly světlice z kotle hostujících příznivců na hlavní tribunu. Náhodná událost? Vůbec ne. „Aby na stadiony přišly rodiny, musí se fandění stát společenskou záležitostí, nikoli ventilem agrese,“ řekl pro Deník ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.
Jenže zatím se tak neděje fotbalové prostředí má s násilnostmi na stadionech dlouhodobé potíže. „Urychlíme vznik databáze problémových osob,“ slíbil ministr vnitra Jan Hamáček.
Zákazy vstupu
Smělý plán. Tenhle nápad tady totiž byl už v roce 2008 (za Ivana Langera). O boji s chuligány později mluvili další politici, třeba Milan Chovanec. Ale skutek utek. Potíže jsou totiž mnohem složitější a neodstraní je ani sebelepší databáze. Největší zádrhel spatřují odborníci v samotné legislativě.
Pokud se chuligáni „nezblázní“ jako na Spartě, za prohřešky jim takřka nic nehrozí. Úřady si s nimi nevědí rady. „Ty sankce jsou opravdu mírné. Maximálně zaplatí směšnou pokutu,“ uvedl Milan Zapletal, bezpečnostní manažer Sigmy Olomouc.
Ano, v přestupkovém řízení může fanoušek dostat zákaz vstupu. Jenže kromě Opavy dávají úřady tento trest minimálně. O „apatii“ soudů ani nemluvě.
Do pozice samosoudců se dosazují také kluby. I ony si na hříšníky mohou posvítit díky návštěvním řádům, ale nedělají to často. A když už třeba trestají, tak to dělají tajně (jako Slavia a Sparta).
Výmluvy s GDPR
Zbývá další, nikoliv nevýznamný háček. Jak v davu identifikovat potížistu? Řešením (spolu s databází a již funkčním kamerovým systémem) by byly vstupenky na jméno. Fotbal si to vyzkoušel na pár rizikových duelech, ale pravidlo z toho nevzniklo (i kvůli financím).
Místo možných řešení tak slyšíte výmluvy na GDPR. „Nevystupujeme proti tomu, aby kluby při vstupu na stadion kontrolovaly totožnost diváků,“ uvedl Tomáš Paták, mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů.