Jako kdyby to bylo včera. V jabloneckém Corse, což bývala od války bašta jabloneckých fotbalistů, se rozletěly dveře a vstoupil mladík, štíhlý až hubený a začal odpovídat nesměle na otázky, které jsme mu jménem tehdejších Novin Jablonecka s Jirkou Šourkem začali pokládat. To se psal rok 1966 a dotyčný právě skončil základní vojenskou službu. Ta „nesmělost" se brzy proměnila ve vlastnost, pro kterou dodnes nemám pojmenování.

BYL JAKO SLUNÍČKO

A když řeknu, že, kde se objeví, tam vyjde sportovní sluníčko, tak to asi bude nejblíže pravdě. Na Střelnici se potkal na hřišti nejprve s Rudlou Fahrnerem a Frantou Vítů, poté s Láďou Novákem, Sváťou Pluskalem či Tadeášem Krausem. A to byly nějaké veličiny! Respekt? Ve hře určitě ne, on byl rodilý vůdce, i když kapitánskou pásku mu za celých těch jabloneckých deset let nesvěřili. Odchovanec Běchovic vojákoval v Dukle Žatec a z města chmele to měli fotbalisté do Jablonce odjakživa blízko.

FANOUŠCI HO MILOVALI

Moc ho chtěla Sparta, kde kopal jeho starší brácha Ladislav, ale Ruda našel v Jablonci svoje životní „město zaslíbené". Okamžitě se stal miláčkem fanoušků, které na hřišti svojí hrou nesmírně bavil (na rozdíl od soupeřů). Mužstvo s nápisem LIAZ na dresu si po dlouhá léta nikdo ani neuměl bez něj představit.

Odjakživa měl rád pivo, to používal jako povolený dopink a jeho „nasávání" mu přiválo slavnou přezdívku, „houba". No, ale když se ho nezapomenutelný redaktor Československého sportu Franta Černoch v jednom z rozhovorů zeptal, odkud ta přezdívka přilétla, tak odpověděl pohotově: "Miluju houby a hlavně houbovou omáčku." No a fandové mu pak začali nosit košíky hub nebo pytlíky sušených …

TÁHL CELÝ MANČAFT

Ruda je sportovec a „hravec" všude a všeho. Strašně nerad prohrává. Však můj letitý kolega Jirka Šourek vzpomíná: „Když jsem s ním hrával debla, tak jsme spolu snad nikdy neprohráli. On mě totiž po každé mé chybě „motivoval" takovým způsobem, že jsem chtě nechtě musel hrát nad své možnosti, aby mě z kurtu nevyhodil. Navíc on sám se porval do krve o každý míček. Takovou povahu má málokdo! Ale on touto povahou právě táhl celý jablonecký fotbalový mančaft. Málo platné: od Rudových dob jablonecký fotbal hráče takového kalibru neměl. Jako vrstevník, který s „Houbou" prochází celá ta léta, to potvrzuji. On nesnášel prohry. A nemusel to být jen fotbal, jeho zanícenost platila i kdyby hrál v hospodě sirky.

ČÍM STARŠÍ, TÍM LEPŠÍ

Jak Rudovi v jabloneckém dresu přibývala léta, jeho výkony šly postupem doby stále nahoru. V letech, kdy se tu hrála celostátní druhá liga, tak to už byl vyzrálý jako víno. Před nabitou Střelnicí v kolektivu skvělých spoluhráčů rozdával fotbalovou krásu. Když teklo do bot, trenér zavelel, středopolař a špílmachr Ruda šel na hrot, vystrčil svoje lokty a soupeři vždycky odjížděli bez bodů.

Byl tahounem týmu, který postoupil v roce 1974 do nejvyšší soutěže, kde kraloval hned v prvním jabloneckém prvoligovém utkání v historii se slavnou Spartou, které nováček porazil 3:1. Ruda jeden gól dal, dva zrežíroval a bylo vymalováno.

SROVNAL TAKY SLOVAN

Když zavzpomínáme na některé jeho zápasy, tak určitým způsobem měl „zasednuto" na Panenkovu Bohemku. To dal hattrick, Panenka Nepanenka a jeho osobní strážce Packert málem věšel kopačky na hřebík. Dvěma góly na Střelnici srovnal taky mistra republiky bratislavský Slovan se šesti hráči československé reprezentace, navíc mistra Evropy z roku 1976. On sám byl v širší nominaci, ale do Bělehradu ho Ježek nakonec nevzal.

O tom, že mu Jablonec učaroval, není pochyb. Vždyť, když ho přijel na Střelnici přemlouvat slavný trenér Ježek, aby přestoupil do Sparty, slyšel rozhodné ne. Za reprezentaci si zahrál, s Českým lvem, když trénovali slavný Rudolf Vytlačil a teplický Antonín Rýgr. Absolvoval také památný zájezd do jižní Ameriky.

PIVO BYLO I V AMERICE

Ale to už zase vzpomíná Jirka Šourek:" Čekal jsem na výpravu v Bogotě na letišti EL dorado s prvním českým autobusem karosovaným v Kolumbii s nápisem „Vítáme fotbalisty Českého lva." Mužstvo i s trenéry a doprovodem jsem posadil do autobusu, Rudu jsem si posadil do služebního Chevroletu a přes udivený pohled „očka", což byl pracovník ministerstva vnitra provádějící dozor, jsem si ho odvezl domů. První Rudova otázka zněla: „Máš tu český pivo?" Pochopitelně bylo a našla se i kapka skotské …

NIKDO HO NEPŘEKONAL

O tom, že Ruda Svoboda je největším hráčem historie jabloneckého fotbalu, není pochyb. Jeho 92 vstřelených soutěžních gólů mluví za vše, z toho jich za dva roky nasázel 29 v nejvyšší soutěži. S ním drží krok jedině další legenda jabloneckého fotbalu, David Lafata! Ten jich dal za Jablonec 88 a za nimi je převeliká mezera.

POSLOUCHEJ MARCELKU

V sobotu začíná Ruda Svoboda slavit svoje neuvěřitelné kulatiny. Tak si tu sedmdesátku, náš milovaný Houbičko, užij ve zdraví a pohodě a dbej vždy prospěšných pokynů své ženy Marcelky.

TAK VŠECHNO NEJLEPŠÍ

Na závěr mám jedno osobní přání: Splň, prosím, ještě velký sen mému kolegovi Jirkovi Šourkovi a stoupni si s ním na tenisový kurt na jedné straně a soupeře zdeptejte. Hlavně ti ale přejeme hodně zdraví, zdraví a zase jen zdraví.

Aby se ještě mnohokrát rozjasnilo sluníčko, když vstoupí jablonecká fotbalová legenda Ruda Svoboda mezi své kamarády či obdivovatele.

AUTOŘI: Jaroslav Hrabák, Jiří Šourek