Když viděl svého kolegu v roli rozhodčího, řekl si, že dokáže pískat lépe. Jeho začátky s píšťalkou nebyly vůbec jednoduché, po pěti utkáních chtěl skončit. Teď má za sebou zápasy v divizi, jako asistent si vyzkoušel třetí ligu. Navíc je dlouhodobým rozhodčím nejvyšší futsalové soutěže.

Michal Milner zažil hodně kuriózních situací, dokonce se setkal s útokem fanouška. „V Semilech po mě fanoušek hostujícího Košťálova hodil po zápase cibuli. Tak velkou cibuli jsem neviděl ani na farmářských trzích. V tom samém zápase pak mého asistenta naháněl pes,“ zavzpomínal s úsměvem rozhodčí z Českolipska.

Michal Milner (uprostřed), fotbalový a futsalový rozhodčí, který pochází z České Lípy.Michal Milner (uprostřed), fotbalový a futsalový rozhodčí, který pochází z České Lípy.Zdroj: DENÍK/Michal PavlíkMichale, co vás vůbec vedlo k tomu, abyste se stal rozhodčím?
Abych řekl pravdu, tak jsem před dvaceti lety viděl svého nynějšího kolegu, který v této funkci začínal (úsměv). Tak jsem si řekl, že dokážu pískat lépe. Podal jsem přihlášku na svaz, po které jsem byl pozván na školení, které se skládalo z pravidel fotbalu a testových otázek. Asi po pěti utkáních jsem byl vyveden z omylu a zjistil, že to není vůbec nic jednoduchého. Přiznám se, že v té chvíli jsem měl chuť skončit. K pískání mi napomohl fakt, že jsem z důvodu dlouhodobého zranění ramene musel skončit s házenou a přemýšlel, co bych mohl dělat ve volných chvílích.

Dokážete ze všech zápasů, co jste pískal, vybrat ten nejdůležitější, který jste rozhodoval?
Pokud bychom se bavili o fotbalových zápasech, tak jich bylo samozřejmě více. Nejvíce si vybavuji utkání krajského přeboru, když jsem následující půlrok postupoval do divize a bylo mi svěřeno utkání o přímý postup do divize mezi Chrastavou a Semily. V utkání jsem nařídil tři pokutové kopy v poměru. Jeden pro domácí, dva pro hosty. Zajímavé bylo, že ani jeden neskončil brankou. Ten třetí pokutový kop byl nařízen pro domácí v nastaveném čase za stavu 0:1. Utkání bylo hráno v bouřlivé atmosféře na vyprodaném stadionu. Jinak jsem měl tu čest rozhodovat

Pokud se nemýlím, tak jste dlouhodobým futsalovým rozhodčím, je to tak?
Je to tak, čtrnáctým rokem pískám také 1.futsalovou soutěž. Tam bych vzpomněl na finále první futsalové ligy, kterou jsme rozhodovali s kolegou Lubomírem Řeháčkem. Tehdy hrála Chrudim proti Slavii. Tenhle zápas měl prostě všechno. Vyrovnání v poslední minutě utkání, následně vyrovnání pět vteřin před koncem druhého prodloužení, pokutové kopy a červená karta. Utkání bylo přenášeno Českou televizí v přímém přenosu. Dalším utkání bylo finále poháru FAČR mezi Spartou a Chrudimí.

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Pokřiků od diváků je opravdu nespočet. Od těch sprostých, které nelze publikovat, až po ty úsměvné, když divák pokřikoval, že bych měl raději místo fotbalu jít na zahrádku a sázet brambory.

Jaká je podle vás úroveň fotbalu na Českolipsku?
Co se týče úrovně, tak tady máme několik klubů na krajské úrovni a divizní úrovni. Samozřejmě se nemůžeme rovnat libereckým či jabloneckým mužstvům, které mají větší mládežnickou základnu. Hráči nastupují v soutěžích dospělých za třetiligová či divizní mužstva. Každopádně na Českolipsku vyrůstají kvalitní hráči. V případě potenciálu hráče a podpory v rodině ale okamžitě přestoupí do vyšších mládežnických soutěží v kraji. Tím vůbec nechci říct, že by českolipské kluby mládež dělaly špatně, ba naopak. Pro kluby je to ocenění za jejich dobrou práci. Dokáží vychovat i hráče, kteří si vyzkouší ligová utkání.

Jaký nejbláznivější zápas jste řídil?
Hned mě napadají dvě utkání. První bylo v mých začátcích, když jsem rozhodoval utkání 3. třídy mezi Lokomotivou Česká Lípa a FK SKLO Kamenický Šenov hráno na hřišti v Dubici. Tehdy jsem udělil pět červených karet v poměru 2:3. Mohlo se stát, že kdybych dal hostům další červenou kartu, musel bych předčasně ukončit utkání.

A to druhé utkání, na které jste si vzpomněl?
Druhé utkání bylo první kolo divize C na podzim roku 2020 po předčasném ukončení ročníku 2019/2020 z důvodu pandemie mezi. Tehdy hrály Poříčany a Vysoké Mýto. Obě mužstva byla po dlouhé odmlce natěšena na utkání a po dvou chybách v obraně jsem udělil do osmé minuty na každé straně jednu červenou kartu.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek. Podělte se o nějakou zvlášť povedenou?
V krajském derby Semily – Košťálov, kdy se utkání hrálo za slunného a teplého počasí, hosté při jedné z mála šancí měli možnost ohrozit branku soupeře. Hru jsem netakticky přerušil s tím, že mi asistent signalizuje ofsajd. Ono to tak ale nebylo. Velkou roli hrál fakt, že jsem asistenta měl proti sluníčku. Bohužel nikdo nechápal, proč jsem brankovou možnost hostům přerušil. Všem jsem se omluvil, což někteří hráči brali nelibě, ale už se s tím nedalo nic dělat. Poté vznikla u kolegů rozhodčích hláška „jen tak trochu si písknout“. Když jsem na konci utkání odcházel ze šatny, tak na mě hostující divák hodil cibuli. Musím říct, že tak velkou cibuli jsem neviděl ani na farmářských trzích. To ale nebylo všechno.

Takže ještě nějaký zážitek z krajského derby?
Druhá historka je ze stejného utkání, kdy domácí mužstvo šlo do rychlého protiútoku. Najednou na mě volá asistent Řeháček, ať útočnou akci přeruším, že ho honí pes a chce ho kousnut. Když jsem se na něj podíval, tak za ním opravdu běžel pes, jenže ho nemohl dohonit. To samozřejmě pobavilo celé publikum.

Máte v paměti nějaké nevšední červené karty, které jste musel udělit?
Na nevšední červené karty si nevzpomínám. Co mě utkvělo na paměti ohledně červených karet, tak to bylo v utkání Louny – Český Brod. Tehdy jsem udělil dvě červené karty hostujícímu mužstvu za zmaření zjevné brankové možnosti a hrubé nesportovní chování. Ve druhém poločase jsem vyloučil po druhých žlutých kartách dva domácí hráče. Paradoxem bylo, že v utkání byly uděleny pouze dvě žluté karty domácím, zbytek byly právě ty červené. Zvláštní bylo, že po zápase nikdo neprotestoval. Ani jeden tým, ani diváci. Sice to vypadá, že rád uděluji osobní tresty, tak opak je pravdou.

Nemusel jste ze zápasu odstoupit kvůli zranění?
Musím zaklepat, ale zranění se mi naštěstí vyhýbají. Nikdy jsem nemusel z utkání odstoupit kvůli zranění.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Váš názor?
Každopádně toto negativní světlo na věrohodnosti rozhodčích nepřidá. Na rozhodčí je dlouhodobě pohlíženo negativně, což vytvářejí zejména některá media, která hledají stále nějaké senzace, aniž by k tomu měla odborný náhled. Na druhou stranu musím říct, že každý, kdo si vybral funkci rozhodčího, tak si ji vybral dobrovolně.

Hrajete ještě někde jako aktivní fotbalista?
Teď už nikde nehraji. Dříve jsem hrál okresní přebor za Sokol Dobranov, který už není na fotbalové mapě. Kdysi jsem si v týdnu chodil zahrát soutěž neregistrovaných, kterou máme tady na Českolipsku.

Máte na poli rozhodčího nějaké větší ambice?
Vzhledem k mému věku bych si chtěl zapískat třetiligové utkání. Neříkám, že v rámci přátelských utkání jsem mužstva z vyšších soutěží nepískal, ale v rámci mistrovských soutěží se mi to ještě nepoštěstilo. Pátým rokem vykonávám funkci delegáta svazu na úrovni krajských soutěží. Tady bych se chtěl později posunout do vyšších soutěží.

Od října se zastavily nižší fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí?
Určitě chybí. Zimní přestávka je dlouhá a já pevně doufal, že se v únoru dohraje zbytek podzimní části. Nejen já se s tím musím naučit žít. Beru to, jako když se hráč na rok zraní a nemůže hrát fotbal.

Věříte, že se letošní ročník ještě nějakým způsobem dohraje?
Pokud bych na tuto otázku měl odpovědět v pátek  9. dubna, tak bych byl optimista. Jenže o tři dny později jsem spíše pesimista. Vzhledem k tomu, že mužstva nadále nemohou plně trénovat a k dohrání podzimní soutěže by se muselo začít nejpozději o víkendech 15. a 16. května nebo 22. a23. května, tak už je docela pozdě. Navíc je taková doba, že se něco uvolní a druhý den je to naopak.

Jak zvládáte aktuální situaci plnou zákazů, opatření a omezení pohybu?
Snažím se nevycházet moc ven, zbytečně se nestýkám s lidmi, nechodím ani do obchodu. Přes zimu jsem se snažil chodit běhat do přírody mimo kontakt lidí, abych si udržel fyzickou kondici. Nyní se ke mně přidala manželka, se kterou se chodíme proběhnout.