Byl to průměrný, místo podprůměrný fotbal. Oba týmy s jedním hrotem hrály více než náročnou modernu, takovou neslanou nemastnou šmrdlanou od vápna k vápnu. Ze strany vítězů pomalé zakládání útoků, žádná rychlá hra do křídel. Centry k ničemu, neměl je kdo sbírat. Jablonec je dnes fotbalově daleko nad někdejším králem fotbalového severu, vypracoval si dost dobrých příležitostí i tak, ale ta koncovka! O domácích ani nemluvím.

Těm vedoucí gól daroval Holeš školáckou chybou, kterou naštěstí prakticky vzápětí napravil dělovkou po centru Hanouska, která skončila v síti. A když k vítězství nevedla cesta normálně, tak se jinak po Lischkově přiťuknutí rozhodl Masopust zase předvést, co v něm už tak docela dlouho dříme: míč si krátce navedl a napálil ho do šibenice Divišovy brány. Euforie na jablonecké lavičce, zoufalství na té teplické. Ale ruku na srdce, Teplice si zasloužily daleko větší příděl a ten výsledek je pro ně nakonec docela úspěšný.

A TEĎ JE ČEKÁ KYJEV!

Je jasné, že v průběhu skupiny Evropské ligy to bude s jabloneckou motivací někdy asi jako noc a den. Málo platné, každý si ji chce zahrát a Dynamo Kyjev s lodivodem Ševčenkem je daleko větší motivací. Čtvrteční večer (stadion Střelnice 4. října od 21 hodin) bude pro Radův tým určitě dalším fotbalovým svátkem. Raději zapomeňme na to, co hráči předváděli v Teplicích, v jakém tempu a s jakým nasazením. Vítězství je milé, tři body ještě lepší a teď veškerá pozornost na Kyjev!