Nejdelší trenér v republice v jehož datu narození je pět dvojek (22. 2. 1922) vždycky na otázku novinářů jak ten který zápas vidí, říkal: „Nebojíme se nikoho… a porazíme každého“ a na údivné pohledy, po kratší pauze, s úsměvem dodal „kdo se nechá …“
Ta beseda s Komňackým a Weberem, to byl balzám na jabloneckou pošramocenou fotbalovou duši. Trenér naprosto jasně a srozumitelně pojmenoval současný stav mužstva, svoje vize do nejbližšího i vzdálenějšího jabloneckého budoucna a není divu, že ho po více než hodinové diskusi vyprovázel potlesk přítomných … Každopádně jsem asi nebyl sám, kdo konstatoval, že bodrý Moravák jménem Komňacký bude v Jablonci třída. A to si jablonecký fotbal zaslouží.
„Do Olomouce jedeme pro tři body. Velí tomu naše situace v tabulce.“ Faktem je, že dnešní Jablonec jako mnohá jiná mužstva skutečně je schopen porazit každého, ale bohužel, také s každým prohrát a trenér určitě vždycky trne, co mu jeho svěřenci předvedou.
V Olomouci to bylo v první půli z jablonecké strany opět špatné a domácí, kde je přes neúplnou sestavu Pulpitův rukopis určitě vidět, docela viditelně dokazovali, jak dobře si jejich trenér jablonecké bolístky přečetl. Ještě že schopnosti domácích mají momentálně také svoje hranice.
Zatímco ještě nedávno každý trnul, jak fyzicky jablonecký tým zvládne druhou půli, proti Liberci i Olomouci to bylo právě naopak. Po odevzdané první, se tým zvedl ve druhé půli, Nulíčkovi zřejmě Olomouc chutná, protože svoje dva ligové góly vstřelil právě v metropoli Hanáků. Za dané situace znamenal bod určitě určité zklamání, ale i určitou spokojenost z obou stran. O motivaci svých hochů se Komňacký postaral jednoduše: chcete-li si trochu užít vánoční a novoroční svátky, musí tomu odpovídat stav klubové bodové pokladny, jinak začneme pěkně zostra hned po Vánocích. Hráči navíc hrají pod hrozbou ztráty jabloneckého polštářového angažmá, protože jinde asi za tak málo muziky by těžko dostali takovou vejslužku, a to by mělo rozhodně trenérovi jasně odhalit kdo je kdo, protože vidina pořádného řezu v kádru nenajde uplatnění snad jenom zázrakem.
Béčko prohrálo v Luční ulici s plzeňskou Viktorkou, jejíž rezervu spasily výborně hrané standardky, které obranu Hlouškova týmu zlomily i za Hrotkovy účasti. Zápas v poslední minutě rozhodl muž jménem Psohlavec a Hlouškovi tak zbývá jenom to Lomikarovské, trochu poupravené na do půl roka a do dne, kdy se bude hrát odveta.
Nyní je reprezentační přestávka se sobotním dopoledním tahákem. Ve Mšeně na „Šrejmově poli“, se na umělé trávě proti domácím představí vedoucí celek soutěže, béčko pražské Sparty. A to by mohl a měl být chutný zákusek před večerním Slovenskem.