Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér František Komňacký nechal na lavičce oba mladé útočníky Pekharta s Vošahlíkem a soudě podle jejich výkonu s Teplicemi se tam ocitli právem.

Výkon jako z jiné dimenze fotbalu

Málokdo však čekal, jak dobře se jablonecký tým na zápas vyspí. V první půli to byl výkon na hranici dokonalosti, skvělý kolektivní výkon, výborné prolínání řad a hlavně, hráči nebyli líní na krok, a tak brzy na hřišti zůstal jediný tým – ten jablonecký! Báječná kombinační hra, vířivý pohyb hráčů – ale zase ta koncovka! Dvoubrankové vedení po prvním poločase, to byl spíše úspěch domácích než hostů, paradoxně, pět jasných šancí proti jedné Chramostově tyči hovoří za všechny statistiky.

Ty góly byly nádherné, Haurdičův centr na Lafatovu hlavu přes domácí „Eiffelovku“ jménem Rolko se podařil a jinak výborný domácí gólman Šeda byl bez šance. Ale to, co udělal mladý Kovařík před druhým gólem, to byla naprostá fotbalová paráda zakončená skvostnou střelou do šibenice, které tleskali i domácí fandové, nádhera! Domácí o půli opět pokropili hřiště, a to některým borcům hostů na čele s Haurdičem dělalo takové problémy, že Komňacký mladého Anese nakonec ze hřiště vymetl. Jeho tým, tak jak je v Čechách zvykem, se zatáhl více do obrany, domácí toho využili a mírně obživli, ale mladíci Sedláček s Chramostou na vše nestačili v situaci, kdy opory na čele s Kuličem se na zápas asi dobře nevyspali. Naštěstí ten jediný gól padl až v prodloužení, byl zbytečný a asi nejvíce naštval Michala Špita mířícího výborným výkonem k další vychytané nule.

Anglické týdny hráčům svědčí

Mně se zdá, že anglický styl fotbalových termínů mužstvu prospěl. Prostě mužstvo přestalo trénovat a začalo více hrát zápasy. Dnes jich české týmy hrají zoufale málo, přáteláky žádné, mistráků je pár, a tak hráči jenom trénují a trénují a pak v zápasech často vypadají že netrénují spíše vůbec.

Jistota na míči, lepší osobní souboje, lepší přihrávky, to trénink v žádném případě nemůže dát tolik, jako zápas. A pokud chce český fotbal zase otočit kormidlem směrem nahoru, tak tady se nabízí cesta, jak těm hráčům pomoci. Ti, kterým na ten zápasový „fofr“ nebude stačit dech, tak zkrátka se buď dají dohromady nebo odpadnou, a pro Chramosty, Sedláčky, Vydry, Jablonské, Kovaříky a další to bude šance, jak výkonnostně poskočit.

Jabloneckému týmu v Boleslavi hlavně v první půli dokonale klapala organizace hry, útočné zdvojování Jablonský - Kovařík, ale i Zábojník - Haurdič po stranách hřiště. To bylo na jablonecké poměry dlouho nevídané, k tomu výtečný organizátor hry Jarolím spolu s důrazným Lafatou na hrotu, no zkrátka paráda.

Není každým dnem posvícení, i lepší výkon někdy nemusí přinést body, ale toto byl fotbal, který, bude-li opakován častěji, určitě diváky do ochozů zase brzy vrátí.
Takže za Boleslav pánové díky, v té první půli to bylo skutečně jako „malá Barca“ a jablonecký tým v této části hry naznačil, že ty satelitní fotbaly by mohly i v Čechách být zajímavou podívanou. A ne jiným sportem, jak v sobotním Sportu směrem k českému fotbalu přiznal sparťanský gólman Blažek.

Hrajeme opravdu fair play?

Co s Markem? Jestliže trenér Příbrami takto otevřeně vyjeví názor v případě svého hráče Hušbauera co přiznal teč, byl z toho roh a gól, tak to, ač Slovák, jen projevil tu českou fotbalovou filmařskou ubohost. Na každém významném fotbale visí transparenty hovořící cosi o rasismu či fair play a Marko tohle!

Takže pane Marko a další, vyžeňte raději hráče po tréninku do posilovny, aby nepadali v každém souboji jako pápěry vyžadující odpískání faulu a pseudovýhody pro svůj tým. To si fakt Markové myslí, že tohle slušného diváka baví?

Nebo si snad myslíte, že Henryho počin v utkání s Irskem, které popravil rukou, je vzorem, jak by se měl fotbal vyvíjet a jeho aktéři chovat?