JAROSLAV HRABÁK


Já vím, že tomu číslu málokdo uvěří. Já tedy ne! Znám Jirku od doby, kdy jsem jako student jablonecké obchodní akademie, tehdy SEŠ, začal chodit na Střelnici na fotbal pravidelně, to bylo v roce 1960. A davy fandů obléhaly tehdy pískové hřiště a těšily se, co jim předvede kouzelník v bráně Jirka Zemler, jak před ním bude ovládat pokutové území Evžen Ota, v záloze bude poletovat statný Linhart s maličkým Schmidtem a v útoku drtil obrany soupeře Pepa Cinibulk. No a samozřejmě, jak si nasadí svoji typickou bekovku trenér Láďa Čulík, co přes týden prodával ve své rybárně kapry aby odpoledne, když mu hochy pustili z práce, vysvětloval taje fotbalu. Ježíš to to uteklo!

Jirka Zemler se narodil v místě téměř bájném, jmenuje se Anděl Strážce a leží nad Rychnovem. V Rychnově, tehdy po bájném rychnovském bekovi zvané „Patkov“, tam Jirka s fotbalem začínal. A protože musel na Anděl Strážce denně denně šlapat do kopce, měl fyzičku jak hrom a protože byl taky mrštný, postavili ho do brány, ve které pak strávil celý svůj fotbalový život. Není divu, že jeho talentu si všimli i v Jablonci na Střelnici, tam si Jirka zakopal pod trenérem Šírem i dorosteneckou ligu. Vojnu trávil v českobudějovické Dukle, tam ho sledovala i pražská Sparta ale Jirka měl jasno: sundám zelené sukno a hned za Čulíkem do Jablonce ! A prožil zde euforické období, kdy se jablonecký fotbal konečně dočkal vysněného postupu do II.ligy. Byla to trochu klika, s tříbodovým náskokem vyhrál krajský přebor Chomutov, ale fotbalová sekce mu sebrala čtyři body za to, že do utkání poháru poslal béčko … Jeden jediný bod tak založil ligovou jabloneckou historii. Ve II.lize se nejprve Jiskra Jablonec opírala o Jirku Zemlera v bráně, nad jeho elastickými zákroky vzdychaly v ochozech i jablonecké dám, jichž byl nesporně idolem. Jednou dostal Jirka gól z půlky, „z Německa, jak sám říkal“ a když hledal vysvětlení, tak říkal: tenkrát seděly v ochoz u jablonecké atletky a já jsem tam občas mrknul a bylo to. Když v Jablonci skončil, prodloužil si kariéru ve Slovanu Liberec, ve Velkých Hamrech a nakonec v Libochovicích.

Stejně jako v bráně Jirka exceloval i ve svém oboru a tím byl soustružník. A Jirka u soustruhu exceloval stejně jako předtím ve fotbalové bráně.

13. duben je den, kdy Jirka poprvé spatřil světlo světa a svoje narozeniny slaví po pětaosmdesáté!

Jirko, svoje životní výročí řádně oslavíme a také vzpomeneme na Tvoje spoluhráče, které jsi měl rád. Před pěti lety jsem se Tě ptal, kterého spoluhráče si vážíš nejvíc? Moc se Ti do toho nechtělo, těch hráčů bylo moc ale potom to z Tebe vypadlo: já nejvíce uznával Luboše Šrejmu. Na hřišti se choval jako Jablonečák a hlavně jako člověk. U fotbalu zůstal i po hráčské kariéře a jeho spojení s jabloneckým fotbalem bylo celoživotní.

K velkému životnímu jubileu Jirkovi Zemlerovi gratulujeme a děkujeme za ty krásné chvíle, které jsi nám, fandům na Střelnici přinášel. Za ta léta se v jablonecké brance vystřídala celá řada výborných golmanů, ale já říkám, všichni měli svoji kvalitu, ale ZEMLER BYL JENOM JEDEN.

Takže Jirko, velký dík, hodně zdraví a ještě mnohá setkání na Střelnici!