Liberec měl trenéra Hornyáka na tribuně, ale přijel s chutí si na unavenějším soupeři spravit chuť. Nasazením, rychlostí, bojovností, to ano. Vymazali Trávníka, a to Jablonec rozhodně rád nemá. Oba celky hrály na jednoho útočníka a to je v českém prostředí pořád stejné. Hroťáci na odpis, plácaná uprostřed pole, hodně nepřesností i zkažených přihrávek, minimum střelby a čekání na minelu. Stále jako přes kopírák.

SOUPEŘ NIC NEUKÁZAL

Liberci se povedlo domácí tým uběhat, ale nic nepředvedl. To domácí, rozhodně techničtější tým, se alespoň snažili něco vymyslet. Ale to také k ničemu nevedlo. Ikauniekse nikdo pořádně nepodporoval, do vápna Slovanu chodilo minimum hráčů, minela nepřicházela. Jovoviče si už česká liga přečetla, na jeho sóla jsou protihráči připravení. A když Jovo hraje víceméně takové to svoje „ onemanshow“ bez obsloužení kolegů v ofenzívě, pak už to ani Rada nevydržel. Nechal ho o poločase v kabině.

Tvrdím, že hrát v české lize na jednoho útočníka prostě nejde. Jde, ale ta ofenzíva nemá potřebnou kvalitu. A tu neměla ani v neděli v derby. Ještě, že šli ke konci zápasu domácí štěstí naproti. Sudí Jílek přiznal Jablonci penaltu, když probíhajícího Masopusta hloupě na hraně vápna podrazil Koscelník. Ale Považanec s ní naložil prachbídně a gólman Nguyen nemusel tasit žádný zákrok.

Ke konci zápasu přišla ještě jedna výborná akce. Míč do brejku zatáhl Masopust, šli s Acostou dva na jednoho, „Maso“ poslal Acostovi přesný centr. Ovšem rodák z Uruguaye s ní naložil podobně jako Považanec s penaltou. Škoda, v zápase, kde fotbal zůstal někde v kabinách a převážila úpornost bez potřebné kvality i atraktivity, mohl Jablonec v duchu rčení o jednookém, který je mezi slepými králem, přesto vyhrát. No měl, spíše musel! Škoda.