Jarolím měl zřejmě z Jablonce respekt, Slavie poprvé nastoupila pouze s jedním hrotem, tedy v rozestavění, které preferuje i trenér domácích. Výsledkem byla bitva hlavně uprostřed pole, množství osobních soubojů, ale i nepřesných přihrávek. V tom domácí s favoritem drželi krok. Trenér Komňacký dal od začátku příležitost Valentovi, „pod Lafetu“ vysunul Klapku a ono to fungovalo. Před docela slušnou návštěvou se tak čekalo, kdo se vymotá z houštiny středu pole a ohrozí bránu. První to byla Slavie. Bleskovému kontru v podání Černý - Švento domácí jenom přihlíželi a Fořt pak zužitkoval parádní centr ve vedení sešívaných.

Jablonecké druhé poločasy nemají nijak zvláštní pověst, o to větší bylo překvapení, jak domácí Slavii po změně stran zatlačili před Vaniaka, jak parádně drželi prapor svého vysokého presinku a nenechali Slavisty uplatnit nesporné technické přednosti jejich borců. A byli odměněni, když po standardce nejmenší hráč na hřišti Haurdič vyhrál hlavičkový souboj, a kdo jiný než myslivec Lafata překonal Vaniaka. Zápas potom spěl k remízovému rozuzlení, byť oba týmy mohly skóre poopravit. Hostující Fořt, domácí Lafata, ale i Zábojník kdyby svým prudkým torpédům nastavili správně mířidla. Nakonec zápas s číslovkou 500 v lize k remíze nedospěl, favorit přeceněn využil potenciálu důrazného Pikharta, kterému však pomohli především oba stopeři k prvnímu gólu za Slavii. Fotbal umí být krutý.

Zápas co do krásy toho moc nepobral, byl to souboj odehrávající se hlavně uprostřed pole, plný osobních soubojů a v těchto atributech domácí mile překvapili. Co se zřejmě nečekalo byl fakt, že po celý zápas nebyly ve své kůži právě ty největší opory. Kučera s Pavlíkem vyrobili nejen vítězný gól Slavie, ale tolik nepřesností ve hře až hrůza. Snad přemotivovanost, snad jenom neměli svůj den, ale to vše ukáží až další zápasy. Tým však jinak stojí na pevných nohách, docela mile překvapuje mládí a Haurdič má momenty, nad kterými musí fotbalový fajnšmekr pookřát. Já bych se však tentokrát chtěl doslova poklonit Filipu Klapkovi. Plejer, pronásledovaný stávkami svých kolen a kotníků, podal skvělý výkon, pozice podhrotového hráče mu nesmírně svědčí a má-li chuť a zdraví, a je-li ve fyzické pohodě, potom je to velká postava týmu a Lafata v něm má na hřišti – při hře na jediného hrota – výborného partnera.

Trenér dal v závěru premiérovou šanci i mladému Černému a je škoda, že si na příležitost netrpělivě čekající Vukovič na tréninku zlomil ruku. Velká škoda, nejsem sám, kdo byl zvědavý na tandem zkušeného pracovitého „Lafiho“ s dlouhánem od Jadranu. Mladý gólman Zich nic nezkazil, každý odchytaný zápas mu jistě půjde k duhu a Špita určitě nahradí. Co dál? Komňackého Jablonec má reálnou šanci zlobit v první půli tabulky, která se však na tuto dobu až výrazně polarizuje. Suverénní Slavie, za ní s desetibodovým mankem Sparta. Poslední Zlín a předposlední Žižkov s odtrhem na všechny ostatní týmy, které tvoří velmi vyrovnaný peloton. Chtělo by se říct: o mistru je rozhodnuto, o druhém kvalifikantovi o pohár evropských šampionů rovněž a sestupující již také mají svoji jmenovku. Ale při tříbodovém systému deset kol před koncem to tak být nemusí. Uvidíme, Gambrinus má letos fotbalový říz. A to je dobře.