Oba hráli dlouhá léta za pražskou Duklu, oba to dotáhli do státní reprezentace, oba vzývali jako svůj vzor trenéra Jaroslava Vejvodu, oba pracovali jako trenéři na české poměry dlouhodobě na Střelnici a málo chybělo, aby i oba oblékali jablonecký dres jako hráči. Petr Rada měl totiž do Jablonce nakročeno z hradecké Dukly a mnoho nechybělo …
Petr Rada přišel do Jablonce v období, kdy tým procházel určitou krizí. Trenéři se střídali, herní projev gradoval „paličkiádou.“ Rada vrátil do Jablonce fotbal. Ač sám řízný levý bek vtiskl týmu herní projev, ze kterého brzy měli radost nejen hráči, ale řada skvělých zápasů našla odezvu i v ochozech. Řekl bych, že se Rada projevil jako normální trenér, který přišel do Jablonce, aby tu se svým týmem hrál fotbal. Pod jeho taktovkou prožil Jablonec čtyři klidné sezony s vynikajícím podzimem, ale rozporuplným jarem.
Zatímco Ladislav Novák po jmenování šéfem reprezentace z Jablonce na čas odešel, Petr Rada v roli hlavního trenéra zůstal, (místo asistenta u Brücknera není tak náročné) ale vždy to vyvolá otázku, zda to bylo pro klub dobře. Pro klubovou prestiž určitě. Nebýt Rady, určitě by nebyl v repre třeba Lafata… Pro to, jaký to mělo dopad na každodenní rytmus mužstva, toť otázka, která již nebude zodpovězena.
Jiří Kotrba postoupil s Jabloncem do evropských pohárů a hned dvakrát. Určitě s kvalitnějším mužstvem než je to dnešní, přesto tým ztroskotal nejdříve na amatérech ze švédského Örebra, podruhé na kyperském týmu Apollon Limasol – po porážce v poháru na Kypru a ligové porážce v Teplicích byl Kotrba od mužstva odvolán. Tudíž pohárovou odvetu, která se shodou okolnosti hrála v Teplicích, absolvoval tandem Dočkal - Klucký – a po remíze rovněž tým vypadl.
Zatímco Kotrba z mladíků pomohl do fotbalového světa snad jenom Milanu Fukalovi, za Radou těch talentů co nechal kopnout do míče v lize je daleko větší řada.
V zápase se Slováckem se Petr Rada s Jabloncem loučil. Není to žádná lidská či fotbalová tragédie. Po čtyřech letech často potřebuje trenér, ale i tým novou motivaci, novou jiskru. U nás zatím není klub, kde by mohl vyrůst nějaký český Ferguson. V Čechách nemůže ve fotbale, bohužel, vyrůst ani žádný sir.
Petrovi je třeba poděkovat, jako málokterý v historii hledal, a také našel cestu k fanouškům, hovořil s nimi a oni ho za to měli právem rádi. Já jsem v historii jabloneckého fotbalu komunikoval prakticky se všemi trenéry a Petra si budu nejvíce vážit za to, že v našich diskusích nejen prosazoval svoje, ale také naslouchal názoru druhých, byť neměli v kapse profesionální trenérskou licenci. V Jablonci odvedl kus poctivé práce, budeme na něj určitě dlouho vzpomínat, ale to co musíme, to je poděkovat. Poděkovat „živému“ trenérovi, který v některých zápasech za lajnou odváděl rovnocenné a možná i lepší výkony, než jeho svěřenci na hřišti. Ale i to se stává.
