Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ve fotbale nemůžeš všechno vyhrát, dokonce i prohrát se dá „ve stoje", ale prohrát snad nejcitlivější zápas roku po takových minelách, no to se hned tak nevidí.

Jablonečtí zadáci na čele s Hübschmanem v Liberci vypadali po taktické stránce jako soubor Alenek v říši divů. Obsadit ve vápně a kolem protihráče? Hrůza. Organizace hry v obraně? Ještě větší! Nenechat si na vlastní půli při autu soupeře hráče za zády? No, v Rusku to asi neučili … Když k tomu připočtu tradiční jabloneckou slabinu a tou je přesná přihrávka dopředu, jak jinak to pak mohlo dopadnout? Faktem je, že na takovém terénu se fotbal hraje složitě, o to víc vynikají faktory jako bojovnost, důraz, chtít se prosadit bez ohledu na to, jestli to klouže či neklouže.

Takový je Liberec

A to jsou vlastnosti, které má lepší než Jablonec liberecký tým už od dob Vlastimila Petržely. Jablonec by nejraději hrál techničku, sto přihrávek vlevo, vpravo a dozadu, a to už poměrně dlouho. A když na naše oblíbence někdo zadupe, je zle. Trenér Frťala už sestavou dal najevo, že hrát fotbal v Liberci nemíní. Kvůli terénu, doufám. A postavil poprvé v Jablonci v lize po několika letech dva hroty. Dobré, ale kdo je měl obsluhovat? Masopustovi nešlo vůbec nic, mladý Breda na tomto terénu a proti libereckým řízkům, no to taky byla taková malá poprava, Greguš na levém halvu? To Liberec se přizpůsobil podmínkám daleko lépe, měl dobrý úvod, pak na chvilku zabrali hosté, ale pohořeli na neschopnosti si něco vypracovat. A když šli domácí do vedení 2:0, tak mnozí čekali, jestli Frťala nehodí do ringu ručník … Ta prvopoločasová jablonecká sestava prostě neměla logiku, což dokumentoval příchod prvního skutečného středopolaře do hry, mladého Trávníka.

A byl to on, kdo se postaral o penaltu a přesný centr. A Jablonec ztracený zápas vrátil k bodové nadějí. Jenže i Trpišovský sáhl do talonu, zvedl z lavičky Folprechta a na tento tah už jablonecký trenér odpověď nenašel. A naději zhatila opět jablonecká obranná vozba a dovolila Bakošovi dovršit hattrick a ztratit tak už skoro jasný bod.

Porážka v Liberci už definitivně rozhodla o konci evropských nadějí z ligy. Před Frťalu se tak staví úkol, který ani on sám zřejmě nečekal a kterou v zimní přípravě nevyřešil. Když přišel v zimě do Jablonce Ivan Horník, tak v rozhovorech říkal cosi o návratu fotbalu z těch vysokých sfér do Jablonce.

To se fandům líbí

Zkrátka aby to byl jablonecký fotbal, který přiláká i jabloneckou veřejnost ve vyšším počtu na Střelnici. Tomu jsme zatleskali. Stejně jako tleskáme prostoru, jaký Frťala začíná dávat mladým Bredovi či Mihálikovi. Tak trochu v ústraní zůstává další odchovanec Vojta Kubista. S tím Skuhravý svého času vymetal v sestavě hluchá místa a to se na jeho rozletu výrazně podepsalo. Není na čase aby dostal konečně šanci na svém defenzivním postu? Ale těch otazníků je celá řada.

Vlevo nebo vpravo?

Po Liberci nastal zřejmě ten pravý čas o té rekonstrukci v Jablonci nejen mluvit, ale také pro ni něco udělat. Zkrátka aby jablonecký fotbal měl nejen dobrou budoucnost, ale hlavně i hlavu a patu. První dvě ligová kola mi v tom příliš jasno neudělala. A když teď na Střelnici přivedli nadějného levého beka Matěje Hybše ze Sparty (hostování na jeden a půl roku), tak, aby neskončil na pravém halvu, protože i fotbal má svoji neúprosnou logiku a mnozí, včetně mě, nechápou, proč třeba stoprocentní pravý bek Karavajev musí hrát sedmdesátiprocentního levého beka.

Několik otázníků

Stejně jako se mi zdá návrat Beneše do základní sestavy v konfrontaci s tím, jak obrana Pernica-Kysela hrála předtím, unáhlený. Potom najednou nevím, co s Kyselou. Tak šup s ním k lajně a stoprocentní stoper tam hraje sedmdesátiprocentního beka. Před časem jsem se díval na retro finále MS v Chile proti Brazílii. Tam Vytlačil taky řešil rébus, jak nahradit zraněnou „pilku" na pravé straně Jana Lálu. Dal tam stopera Tichého. No, on to taky odkopal, ale stejně jako Kysela, na svoje kvality „sedmdesátiprocentně" a Amarildo si tam dělal, co chtěl. Ale současní trenéři ve stylu „poručíme větru dešti" se snaží selskou logiku zlomit. Někdy podobné experimenty vyjdou, ale většinou ne. A to kouzlo, které má ve fotbale silnou platnost, se jmenuje selský rozum. A to velí: hráč nemá sestavou bloudit ale hrát post, pro který má největší předpoklady. Na dvojici Hübschman-Greguš už pohořel Šilhavý. To chce být Frťala dalším v řadě ?

Ten první je za zenitem. Má za sebou skvostnou kariéru, ale pod nohy soupeři, jako v Doněcku, už neskáče a začíná hrát fotbal, který nikdy nebyl jeho doménou a na těch přihrávkách je to hrozně vidět. No a ten druhý? Rozhodně není špílmachrem a jeho místo, když už, je právě na tom Hübschmanově. Na stejný post se však tlačí i Kubista!

Rozhodují také kila

Ale to postrkování hráčů sestavou, viz Karavajev či Kysela, škodí nejen těm hráčům samotným, ale i hře a je to taky hrozně vidět. A ještě něco: na sobotním terénu se měli pohybovat hlavně lehkonohé baletky. Nechat Trávníka půlku a Pospíšila celý zápas na lavičce a trápit „stokilového" Wágnera, no to taky bylo něco …

Pár vět pro trenéra

K trenéru Frťalovi: Přání, aby byl svůj, aby použil svůj selský rozum a hrál fotbal jako s Varnsdorfem. A ten byl rozhodně stylově lepší, než to, co předvádí zatím Jablonec. Snad zatím, věřím tomu. Už jsme tu taky měli trenéra, co stavěl základní jedenáctku podle výše smluv jednotlivých hráčů i trenéra, který s hráči za tři sta tisíc „přece musí hrát nakopávanou a ne fotbal .."

Jinak toto 44.derby bylo Bakošovo derby. Slovenský bojovník dal zápasu všechno, byl hrdinou, vstřelil hattrick. Nás může jenom těšit, že až druhý hattrick v historii derby: ten první vstřelil jablonecký David Lafata! Tak to s Libercem máme, když se to tak vezme, vlastně fifty fifty.