Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jaký  faktor nejvíce vedl k postupu vašeho B týmu, co bylo tou hlavní devízou mužstva?

K postupu nejvíce pomohlo to, že ten tým byl, je a já doufám, že i zůstane, parta. Nikdy se nevzdával a kluci bojovali jeden za druhého. Mnohokrát jsme prohrávali a utkání jsme otočili, stejně jako v posledním zápase v Jeníšovicích. Prohrávat o poločase, ve druhém to otočit, v 87. minutě inkasovat a přesto se nevzdat a v 92. minutě vsítit postupový gól, to dokáže jen silný kolektiv. Je to o to cennější, že průměrný věk mužstva je kolem 20ti let.

Mužstvo je velmi mladé, jak vidíte jeho další fotbalové možnosti?

Jsem přesvědčený, že, pokud zůstane pohromadě a bude mít správné vedení, má na to, aby hrálo v horní polovině tabulky 1.A třídy. Fotbalově jsou na tom kluci dobře, jen je důležité, aby dali více tréninku. To byl zvlášť ke konci soutěže problém.

Kteří hráči mají největší naději prosadit se i v A týmu?

Myslím si, že největší šanci mají kluci, kteří s námi pravidelně jezdili a již s áčkem trénují a občas za něj i hrají. Jsou to Veselouš, Hartman, Hrnčíř, Daniel a pokud upraví svou váhu, tak samozřejmě i Chropůvka. Já si myslím, že by se v áčku mohl prosadit i Mrkvička, ale asi půjde jinam, což mě mrzí.

A myslíte, že opravdu dostanou v áčku šanci?

Tihle a i další hráči, jako Daniel a můj syn, s áčkem půjdou do přípravy a je jen na nich, jestli se v něm prosadí.

Mužstvo postupuje, vy u něj končíte. Jaké jsou to pocity?

No, moje pocity jsou samozřejmě smíšené. Mám obrovskou radost, co se nám podařilo, navíc je to tak trochu moje dítě, protože jsem před dvěma roky tento tým vlastně začal budovat z dorostenců, které jsem trénoval a několika starších kluků, kteří chtěli hrát a trénovat. První rok jsme se zachránili, ačkoli padala čtyři mužstva a letos se nám podařilo postoupit. Navíc jsme hráli hezký, rychlý a útočný fotbal, o čemž svědčí i 94 vstřelených branek ve 27. zápasech. Doma jsme dokonce, jako jediní, neztratili ani bod. Takže samozřejmě je to můj největší trenérský úspěch. Na to, že jsem trenér vlastně z donucení, je to hezké. Na druhou stranu jsem smutný a i naštvaný na výbor, v čele s panem Čičmancem, který mě odvolal.

Co vedlo k vašemu odchodu, možná  nedobrovolnému?

Na důvody se musíte zeptat jinde, ale asi je to odveta za naše dlouhodobější spory s vedením klubu. Já vím, že to není jednoduché, ale já mám úplně jinou představu o jeho fungování. Myslím si, že mohu srovnávat, jelikož jsem prošel dost klubů, a to i v zahraničí. Já mám tu nevýhodu, že když se mi něco nelíbí, tak to řeknu.

Ocenilo vedení klubu vaši práci a výsledek týmu pod vaším vedením?

No, ocenilo….. Poděkovali mi u společné večeře se všemi trenéry při příležitosti ukončení sezóny.

Jaké jsou vaše další fotbalové plány?

Moje další plány jsou dělat dál fotbal. Potěšilo mě, že hned druhý den po mém odvolání jsem dostal nabídku jít trénovat 1.A třídu do jiného klubu a přemýšlím o tom, ale asi bych chtěl spíš pokračovat u našeho áčka, kde působím jako asistent a trenér brankářů, což mě baví i díky tomu, že trénuju svého syna. Navíc si myslím, že áčko má budoucnost a postupem do divize určitě neřeklo poslední slovo. Musím ocenit Adama Peltu, který ten projekt vlastně vymyslel a nevzdal se snu o divizi, ani když měl problémy jeho otec, což nemohu říct o našem vedení.

Co vlastně práce trenéra na této úrovni obnáší  - kolik vás to stálo času a práce?

No, stojí to hodně času. Zeptejte se třeba mojí ženy … Já byl vlastně sedm let v Břízkách od pondělí, do neděle. Uvažoval jsem, že bych měl zvolnit, ale tím, že se postoupilo, tak jsem chtěl alespoň rok takhle pokračovat dál. Teď mi vlastně vedení darovalo tři dny volna navíc. Jinak, pokud se ptáte jen na béčko, tak dvakrát v týdnu trénink a víkendový zápas. Doma udělat sestavu, napsat zápis a pokud hrajete doma, tak najít někoho, kdo na sebe vezme vestu, jako pořadatel, obsluhovat tabuli, udělat fotky a pak napsat report ze zápasu. No a do toho ještě připravit balony, dresy a pak už „jen“ koučovat…

Je tato „práce“ nějak finančně ohodnocená?

Pár korun za to mám, ale je to podmíněné výběrem příspěvků, což taky není zrovna jednoduché. Stačí to tak na naftu, kterou projezdím na cestách do Břízek.

Co říci na závěr?

Závěrem bych chtěl říct, že mi je svým způsobem líto Jeníšovic, které celou sezonu vedly a v posledním utkání přišly o postup do vyšší soutěže. Doufám, že nakonec ještě postoupí, protože mají velmi dobrý tým a v 1.A třídě by rozhodně ostudu neudělaly. Na druhou stranu už vedly o devět bodů a to by si takový tým měl pohlídat. Chtěl bych poděkovat všem klukům, které jsem v béčku mohl trénovat, klukům z áčka, kteří mi ke konci soutěže chodili pomáhat. Klobouk musím smeknout před Čížou, který si byl taky dvakrát zahrát a odvedl velký kus práce, ačkoli měl v nohách zápas za áčko a mohl být doma s rodinou. No a největší dík patří Davorovi Škvorovi, který to se mnou táhl od začátku a byl takový můj neoficiální asistent.