Hráli za osm set korun. Bojovali o první ligu, radovali se z nového stadionu. Taková byla fotbalová léta, ve kterých působil v jabloneckém ligovém týmu hráč a později asistent trenéra a sekretář klubu Luboš Šrejma.

„Do Jablonce jsem se přiženil. A do fotbalového mužstva jsem přestoupil z VCHZ Pardubice v lednu 1966. A se mnou přišel k týmu Tadeáš Kraus a v červenci pak Sváťa Pluskal a Láďa Novák. V té době už mužstvo hrálo pod národním podnikem LIAZ. A přebudovával se celý stadion. Já jsem byl zaměstnancem střediska stavebního oddělení LIAZU, které mělo přestavbu za úkol," zavzpomínal na své fotbalové a pracovní začátky v Jablonci Luboš Šrejma.

V té době se začala stavět sportovní hala, tehdy první v Československé republice, která byla slavnostně otevřená v roce 1969. Na řadu pak přišla západní tribuna. A Luboš Šrejma byl v té době také stavebním mistrem.

Už jeli dvoufázově

„Podmínky pro fotbal se už zlepšovaly. Začali jsme trénovat dvoufázově, jezdili jsme na soustředění. Bylo znát, že Jablonec se chce posunout ve fotbalu někam výš. To v předchozích letech nebylo. Já jsem přišel ráno v šest na Střelák, v deset jsem si odskočil na trénink, vrátil se zpátky na stavbu. A odpoledne pak jsem měl ještě jeden trénink," popsal začátky fotbalové kariéry na severu Luboš Šrejma. V jabloneckém týmu začínal jako křídelní útočník.

S příchodem různých trenérů se měnily i jeho posty. V roce 1966 ho trénoval Vasil Buchta, pak ho nahradil Karel Kolský. Po dvou letech přišel Láďa Novák, který vyměnil post hráče za post trenéra. A po něm také zdědil Luboš Šrejma dres s číslem čtyři a přešel do obrany. „Z útočníka jsem byl najednou obráncem. V obraně mi to pak ale sedělo líp. Tam jsem hrál pak už stabilně. Výhodou bylo, že jsem hrál na levé straně v útoku. A tak pro mne nebyl problém vyjet i v levé straně obrany, odcentrovat a připravovat šance pro další spoluhráče," popsal změnu svého postavení na hřišti Luboš Šrejma.

Vzpomínal také, že právě v této době končilo několik hráčů zvučných jmen, například Josef Bicek, Josef Miler, Jula Kovač a další. Ale hned je nahradily nové posily, přišli mladí kluci například Láďa Vrabec, Milan Haman a jiní. Postupně se jablonecká jedenáctka obměnila, mladší měli u trenéra Kolského zelenou. A její výkony byly stále lepší a lepší.

Vybojovali postup

„V letech 1971 - 1972 jsme už ale atakovali postup do první ligy. Vždycky jsme se pohybovali na prvním nebo druhém místě tabulky. V roce 1974 se nám to konečně podařilo, tehdy pod vedením trenéra Nováka," uvedl Luboš Šrejma. Na otázku, zda už byli všichni profesionálové a nemuseli chodit do práce s úsměvem odpověděl: „Nazval bych to po roce 1969 takovým pseudoprofesionalismem. Někteří byli zaměstnaní v LIAZU a dělali na místech, kde se mohli uvolňovat. Ale samozřejmě záleželo na dohodě s vedením u každé z firem, kde hráči pracovali. Jako profesionálové jsme v té době ještě nehráli."

Spartu nezapomene

Luboš Šrejma sehrál desítky zápasů, některé byly povedené, jiné méně, na některé vzpomíná nerad a na další nikdy nezapomene. A právě k takovým patřilo prvoligové utkání s pražskou Spartou.

„Nejvíce vzpomínám na Spartu, když jsme ji v první lize porazili tři jedna. Dodnes se mluví o tom, že se na Střelnici sešel i dosud nepřekonaný počet diváků, osmnáct někdo dokonce tvrdí, že i dvacet tisíc fanoušků. Takový rekord dosud nebyl překonaný. K nezapomenutelným zápasům patří ale i některá derby s Libercem, třeba na libereckém městském stadionu, když jsme prohráli jedna nula. Liberec byl vždycky ale trošku pod námi. Když jsme hráli my druhou ligu, Liberečtí hráli „jen" třetí. Pak už jsme ale bojovali souběžně v lize, ale my jsme vždycky byli zase o stupínek výš. Setkávali jsme se často ve vzájemném derby, jako dosud," popsal nezapomenutelné zápasy Luboš Šrejma.

Chválil také tehdejší týmový kolektiv, který se sice sem tam o někoho pozměnil, ale základní kádr zůstal dlouho stejný. A to se odrazilo i na dobré atmosféře. A odkud noví hráči přicházeli? „Hodně šancí dostávali kluci z okolí, třeba z Tanvaldu, Hamrů i odjinud. Otázka pak byla, jestli se prosadili. Šanci dostávali samozřejmě také mladí odchovanci," vysvětlil Šrejma.

Měli deset korun

A jaké byly platy fotbalistů za éry Luboše Šrejmy? Trenér měl k dispozici limit, který mohl mezi hráče rozdělit. „V lize se bralo maximálně osm set korun. V roce 1968 se objevila snaha dát o něco víc. Existoval postupový řád třeba pro pohárová utkání. Podle něho jsme mohli dostat prémie za střely na branku. A to jsme tehdy tedy stříleli jako o život. Čím víc střel, tím víc peněz. Také jsme v jednom pohárovém utkání v Jičíně vyhráli asi 5:0. Ovšem musím připomenout, že za střelu bylo jen deset korun. Ale něco přivydělat se tak dalo," uvedl s úsměvem bývalý jablonecký fotbalista.

Technika ale chybí

A jestli se hrálo více nebo méně slušně? Rozdávali sudí více nebo méně žlutých a červených karet? Podle Luboše Šrejmy byl tehdy fotbal volnější, nebyl tak kontaktní jako je teď. Dnes aby rozhodčí měli doslova ostříží oči.

„Taky jsme brankáři ve vápně clonili, ale nebylo to tak těsné, v takovém shluku hráčů, ve kterém rozhodčí jen těžko pozná, proč nějaký hráč upadl. Dnes je situace na hřišti daleko složitější. Systémy se vytvářejí do bloků, ty se posouvají a čím blíž k brance, tím se víc zhušťují. Záleží na individuální technice každého hráče, jak umí udržet balón. Technická část v našem fotbalu se, podle mého názoru, ale zanedbala. Po technické stránce je český fotbal slabší. To bývá vidět občas i v některých mezinárodních utkáních," zamyslel se nad současným fotbalem Luboš Šrejma.

Kdy naposledy?

Poslední utkání hrál v roce 1976 tehdy ještě v první lize. O tu ale Jablonec pak přišel. A Luboš Šrejma se začal věnovat trenérské práci, vrátil se k mančaftu druhé celostátní ligy jako asistent společně s hlavním trenérem Jardou Dočkalem. Měli těžký úkol, návrat do první ligy. Tabulku dlouho vedli, ale postup se nepovedl.

„Byla to celostátní liga. V prvním zápase jsme třeba porazili Prešov tři jedna. Problém nastal v jarní části, s novou organizací soutěže. My jsme skončili na nepostupovém místě. První byl Prešov, další Dukla Bánská Bystrica. A my jsme ostrouhali," zamyslel se nad tehdejší situací Luboš Šrejma.

Hráli dobře i ostatní

V Jablonci ale v té době nehrálo jen áčko. Dobře si vedl také B tým s mladými hráči. Dokonce se pohybovali na předních místech národní ligy. Hrála tehdy i dvě mužstva dorostu, jedno dokonce v nejvyšší dorostenecké soutěži. Nechyběly ani žákovské jedenáctky. Nebyly ale ještě žádné přípravky. U mládeže se dělaly výběry přes okresní fotbalový svaz, který uspořádal zápasy mládežnických mužstev okresu. A vedení týmu LIAZ Jablonec si při nich vytipovalo nejlepší hráče a oslovilo je k další spolupráci.

U fotbalu ale zůstal

Luboš Šrejma se se Střelnicí rozloučil v roce 2001 jako sekretář klubu. Přešel do fotbalového areálu ve Mšeně, kde působí jako správce. Dnes ho už předává novému, Jiřímu Váňovi. I dál mu ale bude pomáhat. Nevynechá jediný fotbalový zápas a pomáhá i jabloneckému fotbalu kde může.