Komňackého tým jel na pražskou Spartu v roli vedoucího celku tabulky a mnozí brali zápas jako test, zda je jablonecké postavení v ligové tabulce náhodné či nikoli.

Lafata dopadl stejně jako Koller

Jeden zápas nemohl dát na tuto otázku odpověď, ale mnohé naznačil. Jablonecký trenér zvolil hru na jednoho útočníka – Lafatu – a i když trenéři rádi mluví o tom, jak je to jedno kolik hráčů je na hrotu a jak je ofenzíva doplňována ze středu pole, tak to povětšinou bývá tvrzení na hranici zbožného přání. Komňacký dopadl jako Hašek a Lafata stejně jako osamocený Koller na Těhelném poli. Komňackého tým jakž takž první půlhodinu naznačil, že by to proti v těchto fázích opatrné hře Sparty mohlo jít – no ale to by museli Lafata s Kovaříkem svoje šance proměnit. Nestalo se, po půlhodince až do konce utkání to bylo z jablonecké strany jenom čekání na gól a tomu čekání pochopitelně domácí vyhověli. A ještě byli ohleduplní …

Spartě se trpělivost vyplatila

Nevím, zda to bylo tlakem Sparty či náladou vydat více sil či absencí těchto sil, ale Jablonec poslední čtvrthodinku první a úvod do druhé půle působil – zvláště v záloze – na hranici výkonů jež lze označit za ligové. Chovanec po utkání chválil svoje hochy za trpělivost, čekali pasivní výkon hostů směrem dopředu ačkoli v minulých zápasech Jablonec zdobil právě opak a jak se ukázalo, to očekávání bylo správné.

Domácí byli u všeho o krok blíž

Sparta mě mile překvapila. Celou její hru ve druhé půli organizovali krajní obránci Kušnír s Pamičem. Ten první využil nedůrazu jabloneckých stoperů a nedal Špitovi šanci, ten druhý předložil přesný pas, který zastihl Drska s Huberem v nedbalkách podruhé a výborně hrající Wilfried definitivně položil hosty na lopatky. Vlivem větší aktivity a pohybu hráčů v rudém docházelo často k přečíslování, a tak není divu, že to Spartě přineslo kýžené ovoce. Ten zvýšený pohyb také znamenal, že domácí byli u všeho dřív, a že udělali za zápas jenom pět faulů. To svědčí o všem. Jablonec povětšinou nezlobil.

Z jednoho výsledku závěry dělat nelze

Z výsledku není potřebné dělat z jabloneckého pohledu tragédii. Komňackého tým nejlépe ví co je potřeba udělat, aby to příště bylo lepší. Především se nesmí bát hrát odvážně (přitom samozřejmě zodpovědně) i na hřišti soupeře takové kategorie. Ta odvaha musí být podložena perfektní fyzičkou, hráči nesmějí být líní na krok a jezdit nahoru dolů s tím, že ty základní přihrávky se nesmějí kazit tak, jako tomu bylo v sobotu. A když už přijde nějaká dobrá střelecká příležitost, tak to musí být zakončeno lépe než tomu bylo na Spartě. A přesto může tým prohrát, ale ve shodě s tím co říkal po utkání trenér Komňacký po výkonu, který odpovídá úrovni, na kterou mužstvo má. A to se v sobotu na Letné nepovedlo, a to je to jediné, co může jabloneckého fanouška mrzet. Není nutné se zabývat postavením v tabulce, že Jablonec není týmem na první místo to snad ví každý soudný člověk, ale v jeho silách rozhodně bylo, aby to Spartě neulehčil takovou mírou pasivity, která rozhodně schopnostem týmu úměrná nebyla.

Michal Špit dvakrát v bráně čaroval

Výsledek tak odpovídá dění na hřišti a je pro jablonecký tým ještě lichotivý. Špit v bráně dvakrát čaroval, rudí zahodili i nezahoditelné – tu největší šanci měl hlavou Žofčák, když netrefil z metru, sudí odepřeli Wilfriedovi už v první půli regulérní gól odmáváním ofsajdu, který nebyl.

Derby do ochozů diváky přitáhne

Sparta měla na každém postu lepšího a hlavně pohyblivějšího a bojovnějšího hráče než Jablonec, a tak není třeba nad výsledkem zoufat. Bylo by dobře, kdyby se tým zdravě nabudil na sobotu na derby s Libercem. To je sice opět – bohužel – v televizi, ale atraktivnost zápasu určitě diváky do ochozů Chance arény v hojném počtu přiláká.