Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V historii jabloneckého fotbalu byli dva gólmani chytající stylem „Schroif“ nebo „kočka“ chcete-li. Jirka Zemler, ten nedávno oslavil krásnou životní sedmdesátku a Jarda Vávra, který si svoje kulatiny s číslem sedmdesát plánoval na příští rok a všem razantně sděloval, že se postaví do brány a svým věhlasným spoluhráčům i protihráčům ještě chytí exhibičně nějakou tu “pentli.“

A vyjedná si prý vyhřívaný trávník, kdyby náhodou v den narozenin – a tím byl Štědrý den – bylo moc sněhu … Jardu v zimě 1968 nasměroval do fotbalového Jablonce věhlasný trenér Karel Kolský, ten si ho pamatoval právě ze své trenérské štace v Úpici, kdy mrštnému gólmanovi doporučoval, aby ubral s trubkou a přitlačil s fotbalem.

Jarda poslechl a po krátkém intermezzu v Hradci Králové, kde však tandem Jindra - Paulus byl nepřekonatelnou překážkou, poslechl Kolského volání a Oldovi Polákovi přestupní lístky podepsal. Svůj první zápas za Jablonec odchytal Jaroslav Vávra ve Vlašimi a velmi brzy se stal pro jablonecké soupeře překážkou k nepřekonání.

Byl skvělým lapačem penalt, a v dobách, kdy rozhodující penalty po nerozhodných utkáních střílel jeden určený hráč - v Jablonci to byl Ruda Svoboda – byl Jablonec v republice skoro neporazitelný.

Jarda určitě nějakou lapil, no a „Houba“ zase penalty sázel do sítě s naprostou neomylností. Však se o tom přesvědčila i Ježkova Sparta, a to dokonce na vlastní půdě! Brankáře Vávry bylo všude plno, stejně jako se mrskal v bráně, tak nezapomněl na svoje civilní zaměstnání, kterému se v tehdejších dobách pseudoprofesionalismu věnoval naplno a dosáhl ve svých Autobrzdách významné postavení srovnatelné s tím, jaké si vydobyl v jablonecké bráně.

Jeho jablonecká kariéra byla silně ovlivněna zraněním, které utrpěl v utkání druhé celostátní ligy, když mu pardubický Lněnička spadl na nohu a byla z toho zlomenina.

Jeho náhradníkovi Milanu Hamanovi se další zápas příliš nevyvedl, a tak přišel v roce 1970 ze Slavie do jablonecké brány Jirka Vošta. Ten, stejně, jako později další exslávista Zdeněk Jánoš, se stal velkou postavou mužstva trenéra Nováka a Jardův comeback do pozice jedničky se už nevydařil, byť ještě celou řadu zápasů skvěle odchytal.

I v Jablonci občas na zájezdech vytáhl Jarda svoji oblíbenou trubku, a když byla stará garda svého času na zájezdu ve Španělsku, tak se na jeho koncertování v putyčce „U Xaviho“ všichni těšili.

Byl plný elánu, nasazení, organizoval, dirigoval a samozřejmě chytal v dresu Staré gardy LIAZ, a je také jeho velkou zásluhou, že se ta slavná federálně-ligová parta schází prakticky dodnes, jsou to stále kamarádi jak v dobách, kdy zápolili o ligové body v jabloneckém dresu.

Smutná zpráva se v sobotu rozšířila mezi řadu jeho nejen jabloneckých spoluhráčů, nejsmutnější ze všech smutných co mohou být. Jaroslav Vávra zemřel.

Určitě si mohu dovolit jménem všech spoluhráčů i přátel poděkovat Jardovi za ta skvělá léta pro jablonecký fotbal, za osobitost a zápal, kterým se z rodilého Úpičáka stal roduvěrný Jablonečák.

Jarda Vávra je dalším z celé plejády jabloneckých gólmanů, co si zachytají už pouze tam někde nahoře a snad se tam kluci i dohodnou, kdo byl ten nej.

Jardo, děkujeme a nezapomeneme. Jaroslav Hrabák