Zakrátko zazněly sirény sanitního vozu a Jirka skončil v péči lékařů. Snad náhlá nevolnost, snad nepozornost, která měla na svědomí ošklivý pád. A ten už pověstný tvrďák nepřepral. Jeho životní pouť se uzavřela na číslici sedmdesát tři…
Často kamarádům zdůrazňoval: „Jsem druhý Jihočech v Jablonci." A připomněl, že tím prvním byl Josef Bicek, jehož svého času do Jablonce dotlačil rodák Vašek Halama. Po Jirkovi to byl z těch časů také Pavel Bartyzal či Pepík Jódl.
JIRKA BYL VYMODLENÝ
Jirku si doslova vymodlil trenér Vasil Buchta a věděl proč: měl techniku, k ní neskutečnou bojovnost. A zranění? Co to je? Však také primář Vilém Dvořák s humorem o Jirkovi říkal: „Kolikrát jsem na tribuně musel při jeho soubojích přivírat oči, ale Jirka? Po zápase nohy modré, sedl si do sprch, nohu obalil hadrem a udělal si „priessnitz", kdeže aby chtěl nějaké mastičky či masírování!
Od toho pětašedesátého roku, kdy do Jablonce přišel, byli Halama, Šrejma či Rudla Svoboda rádi, že obléká jejich dres. Ve druhé lize měl konkurenta, kladenského Adelta, jinak sokolovského odchovance. Ti dva když se potkali, to byly standardky! Radost pohledět! Spoluhráči jim raději dělali ve vápně „ring volný" a Vávra s Adeltem, ve stylu jednou já pán podruhé ty pán, nutili rozhodčí, aby „oslepli." A diváci šíleli.
KOSIL JE CELÝ ZÁPAS
Do Jablonce přišel z Lokomotivy České Budějovice jako záložník,. Tam také odehrál nejvíc zápasů, ať už s Vaškem Halamou či Lubošem Šrejmou. Měl příznačnou přezdívku, „Kosina". On vždycky se šibalským úsměvem vysvětloval, že původně chtěl chodského hrdinu Kozinu. Ale tu vlastnila jablonecká atletická legenda Karel Kupilík, takže proto tam to S.
Ale tak to nebylo, tu kosinu mu přišili spoluhráči jako zdrobnělinu od selského nástroje zvaného kosa. Protože Jirka to skutečně kosil od první do devadesáté minuty, tenkrát se čas nenastavoval.
Autor: Jaroslav Hrabák
V té době hráči nemohli tolik přestupovat, bývali spíše nevolníky svých klubů. Ale jak Jirka ještě toto pondělí říkal,: „Halama do mě hustil, protože jsem měl jít do Teplic a říkal, že v Jablonci je dobře. Měl pravdu, byla to krásná léta." A není divu, že jihočeský patriot si našel v Jablonci manželku a našel tady i druhý domov. Domov, který měl fotbalistu Jirku rád a byl to jeden z hráčů, na jaké se na Střelnici chodilo.
U MĚ MUSÍ ODBOJOVAT
Jeho hráčská kariéra ale v Jablonci neskončila, měla pokračování. Kopal ještě za Příbram, Liberec, Turnov, hrál i ve Velkých Hamrech. Udělal si trenérskou licenci a v Chobotových dobách byl trenérem béčka LIAZ.
A vzpomínal: „Jednou se mě Chobot po zápase béčka zeptal, proč jsem nepostavil jeho hráče z áčka. Povídám mu: „Pane Chobot, já jsem Jirka Vávra, u mě musí hráč zápas odbojovat a ne odabsolvovat. A trenér áčka to pochopil. A ani necekl. Takový byl Jirka Vávra! Bohužel, byl …
SKLÁNÍM SE PŘED TEBOU
„Jirko, nikdo z nás, kteří jsme se s Tebou v posledních letech scházeli, netušil, že přijde rozloučení tak brzy. Nestihli jsme ti poděkovat za vše, co jsi pro jablonecký fotbal udělal, co všechno jsi mu dal. Čest Tvojí památce!
Jsem fanda jabloneckého fotbalu s kritickým pohledem. Jirka Vávra mi za celá ta léta své kariéry nedal ani jednou šanci, abych svůj kritický pohled mohl u něj uplatnit. I kvůli tomu se, Jirko, před Tebou skláním…
Za spoluhráče a přátele Tvůj letitý obdivovatel Jaroslav Hrabák. Rozloučení se koná v pátek 25. listopadu ve 13 hodin na jabloneckém hřbitově.
