Odchovanec Bíliny byl v širší nominaci mládežnické reprezentace a zcela logicky skončil v dresu Teplic. Na vojnu narukoval do Písku, ale brzy si tehdy výborná Dukla Tábor zařídila jeho převelení do týmu, který s Majerem na hřišti dokázal i Jablonci ve druhé lize nastřílet šest gólů, však na to ještě dnes gólman Jirka Zemler nerad vzpomíná. S Petrem Majerem hrál v útoku tehdy stříbrný „Chilan“ Jozef Stibrányi a pozdější kanonýři Sparty Vladimír Kára, či Teplic Julius Kantor.

Nezapomenutelný pan Polák však cestu do Tábora znal a mladého rychlonožku Petra přesvědčil, že jablonecký dres je pro něho ten nejhezčí. Pravé křídlo, rychlík, jehož úniky přiváděly zaplněnou Střelnici ze sedadel, to byl Petr Majer. Po skončení hráčské kariéry si vzal Petra pod ochranná křídla Olda Kyloušek, jeden z vedoucích činovníků ve fotbale na Střelnici, ale také náměstek v závodě LIAZ.

Fotbalové znalosti tak Petr uplatňoval i mimo zelený obdélník. Když potřeboval fotbalový tým ze Střelnice nutnou rekonstrukci, dostal Petr úkol: najdi nám mladé talenty! Petr vyrazil do kraje a kromě jiných se zasloužil o příchod Míly Denka, který po krátkých službách v Jablonci přestoupil do Sparty, kde se stal oporou v útoku.

Nebo Aleše Češka, kterého bystré Petrovo oko zaregistrovalo v Dukle Písek. Prostě Petr Majer celý svůj život žil jabloneckým fotbalem, kterému nejprve na hřišti a později i mimo hřiště odvedl doslova vše, a to doslova do svých posledních dnů. Nebyl sám, kdo přišel do Jablonce za fotbalem, kdo v Jablonci zdomácněl, založil rodinu a stal se pravověrným Jablonečákem.

Petře, za vše, co jsi pro jablonecký fotbal udělal, za to, jak jsi jabloneckým fotbalem doslova žil, se těžko hledají slova stejného kalibru. Čest Tvojí památce – a díky!

Vzpomínku na skvělého útočníka, později trenéra a funkcionáře klubu sepsal Jaroslav Hrabák.