Jaroslav Hrabák

Ne, není to apríl, Luboš Šrejma se skutečně narodil právě dnes před 75 lety! Stalo se tak v Městci Králové a otec, dentista pan Šrejma, byl radostí bez sebe. To ale jistě netušil, že se jeho synátor nevydá do lékařských kruhů, jak si přál, ale doslova ho uhrane kulatý nesmysl.

A jak malý Luboš rostl, rostl i jeho věhlas. A talentované křídlo RH Hradec Králové si vyhlédla pražská Bohemka, to v dobách kdy tam řádil kanonýr Píša a míče rozdělovali Kopsa s Kratochvílem a malý Tonda Panenka mu při zápasech podával míče … O post levého křídla bojoval s maličkým Kaurou a byl to boj rovnocenný. Ale Luboš se pohyboval nejen na hřišti. Praha je sice velká a děvčat habaděj. Ale ta slečna Iva z Jablonce nad Nisou byla nepřehlédnutelná, a tak jeden zelenobílý dres vyměnil Luboš za jiný zelenobílý, ten klokaní za značku LIAZ. A stal se pravověrným Jablonečákem !!

Poctivý, běhavý hráč se začlenil ihned na křídlo jabloneckého útoku, to v dobách, kdy tu exceloval nezapomenutelný Tadeáš Kraus. Jiný sparťan obsadil trenérské žezlo, jmenoval se Karel Kolský a to byl nejen věhlasný kruťas, ale i skvělý trenér. "Šrejmo, na tom křídle to není ono"  a šup, Luboš premiéroval v poháru proti Spartě – Kvašňákovi, Maškovi a spol. a hned vedle Franty Jelínka na postu stopera – a byl nejlepším na place!

Když v Jablonci ukončil kariéru tehdy čs.reprezentant a rekordman v počtu startů za nároďák,Ladislav Novák a přesunul se na trenérský post, převzal jeho dres s číslem 4 a post levého beka právě Luboš. Jaká náhoda, těch startů měl Novák 75 … Jako kapitán mužstva pak v roce 1974 přivedl liazácký zelenobílý tým do nejvyšší soutěže! Kariéra pokračovala, postupně se přesunul na post asistenta trenéra, vedoucího mužstva, trénoval v Jablonci béčko když mu teklo do bot, stal se sekretářem klubu, nakonec správcem hřiště, klub ho nominoval mezi největší klubové legendy a ejhle, 75!

Ten život sprintuje stejně jako Ty jsi sprintoval Luboši jako levý bek každý týden. Hráč s vyrovnanou formou, ten neznal co je to „nevýkon", velká hybná páka mužstva, ať už jako kapitán či později funkcionář. Báječný člověk, kamarád, věčný optimista si prostě za svůj život zvolil fotbal. Fotbalu se obětoval, fotbal ho potrápil, ale i odměni,l protože jeho ohlédnutí zpět může udělat s hrdostí. Má spoustu kamarádu a ještě více obdivovatelů, mezi které patřím i já. Na tu pětiletku, co jsme spolu na Střelnici strávili, nelze zapomenout a zřejmě to byla v mém profesním životě ta nejlepší léta, ke kterým se neustále vracím.
Právě první dubnový den oslavil Luboš svoje velké životní jubileum, nikomu se nechce věřit, že jeho životní číslo vyšplhalo až na 75 let, které slaví jako mladík, v plné síle a optimismu.
"Tak Luboši, za náš houfec „fotbalových protestantů" ze Mšena a za všechny fandy jabloneckého fotbalu, mnoho díků za to, co jsi pro jablonecký fotbal udělal, kolik optimismu, lásky a poctivé práce pro jablonecký fotbal stále odevzdáváš. A tu vitalitu, radost a optimismus Ti přeji do dalších let s hrdostí, že Ti při gratulacích budu mít možnost osobně podat ruku.
Díky, díky a ještě jednou díky!