V posledním utkání na domácí půdě se v dresu Baumitu představil také odchovanec Ondřej Mihálik. A komentoval svoje vystoupení slovy: „Za patnáct minut na hřišti jsem rád."

Do zápasu jste naskočil asi patnáct minut před koncem. Můžete říct, jak se na to do té doby dívalo z lavičky?

No krásně. Zápas jsme prakticky rozhodli dvěma góly už v prvním poločase, takže byl klid. A konečný výsledek 4:0 je skvělej. Tři body jsou doma, takže velká spokojenost a po zápase jsme si to my i diváci užívali.

Jaké bylo nastoupit po delší době za A tým?

Sice to bylo jen patnáct minut, ale pro mě to bylo suprové. Zapsal jsem si další prvoligový start a pro mě je to další cenná zkušenost.

Za tak krátkou dobu jste tam měl dvě dobré akce.

Máte pravdu. Jednou jsem to zkoušel na zadní tyč, čekal jsem tam Crnkiče, ale bohužel to bylo dlouhý. Druhá byla ve spolupráci s Nerminem (Crnkič). Pak jsem to dával pod sebe Honzovi Kopicovi a je škoda, že z toho nebyl gól. Ale patnáct minut je pro mě dobrejch.

Krásné počasí, krásné akce, fanouškovi se muselo utkání líbit. Jen těch gólů mělo být víc, nemyslíte?

To jo, ale i ty čtyři góly jsou pěkné. Ale souhlasím, mohlo jich být víc. Myslím si, že jsme se s fanoušky rozloučili na domácí půdě dobře. Teď ještě získat pohár ve středu v Boleslavi a oslavy by byly veliké.

Čekal jste, že byste mohl do utkání naskočit?

O nominaci na dnešní zápas jsem se dozvěděl už ve středu. Když jdete na lávku, tak s tím počítat musíte. Trenér mi před zápasem řekl, že mi nemůže slíbit, zda nastoupím, ale že mám být normálně připravenej. A že to vyšlo, jsem moc rád. Znamená to další start za prvoligové áčko a je to další zkušenost.

Těšíte se, že byste si mohl zahrát i ve finále poháru?

Bohužel k tomu nedojde. Dneska po zápase odjíždím na repre. Hrajeme dva zápasy v Černé Hoře, takže na pohárové utkání tady nebudu, což mě mrzí.

Jaro pro vás bylo takové trošku divné. Zimní přípravu jste začal s áčkem, ale pak následovala různá reprezentační soustředění. A také jste se byl ukázat v Německu. Jednou jste hrál za dorost, podruhé za juniorku a občas přišla nominace do áčka. Jak tohle všechno vnímáte?

Je to tak. Celou jarní sezónu jsem odtrénoval s A týmem, ale zápasy jsem hrál za dorost nebo za juniorku, abych byl herně vytížený. Navíc tam byla i stáž v Německu a do toho ještě přišla reprezentace. Takže, hrát jen v jednom týmu by pro mě bylo lepší, ale nedá se nic dělat.

Autor: Vlastimil Cakl