Osobnost Deníku

Trenéři Komňacký s Weberem řešili prakticky jediný rébus a to kým nahradí zraněného univerzála Loučku. Obavy ze silné a ofenzivní středové řady Baníku nakonec převládly – a k Pavlíkovi se postavil Eliáš.

Zápas to byl ohromný, domácí po skvělém začátku korunovaném tyčí Lafaty stále více začali podléhat výtečně hrající středové řadě Baníku, a ta začala předvádět věci.

Pohříchu jim k tomu pomohl fakt, že si zřejmě nervozní domácí borci jaksi nedokázali přesně a včas přihrát. V první půli jsem si připadal jako v Ritzingu, když hrál Jablonec s Werderem Brémy, tam také skoro každá standardka končila rvavým kontrem a přečíslením až vlasy vstávaly hrůzou, i když ty brémské byly daleko děsivější než ty baníkovské.

S přihrávkou měl potíže především Eliáš, ten po zranění naskočil do takové jízdy a trvalo mu to poločas, než se srovnal. Nakonec „nalil“ soupeři nepřesnou přihrávkou na jejich jediný gól – Varadi poslal do brejku skvěle hrajícího Ličku a ten si se Špitem dokázal poradit.

Bohudík, další příležitosti už hosté nezúročili. Ovšem třešničku na dortu výborné hry Baníku udělal paradoxně domácí kapitán Petr Pavlík, který nevídanou dělovkou z více než 30 metrů trhal síť na 1:1! Byl to gól skoro do šatny, o to cennější.

close zoom_in Druhá půle, to byl jiný zápas. Baník zřejmě tak trochu podlehl svému tempu, domácí skvěle dirigovaní a uklidňovaní stoperem Drskem hru ovládli, Lička a spol. se začali vytrácet a o tom, že jablonecké standardky jsou smrtící, se hosté brzy přesvědčili, když prodloužený roh na zadní tyči přes Nevese poslal k tyči jinak výborného Bučka kdo jiný než Pavel Drsek.

Euforie z ochozů se přenesla i na hřiště, ale bohužel, buď nepřesnost či malý důraz, ale i výtečně chytající Buček nedovolili pohnout brankovým stavem, a tak po ojedinělé akci Ostravanů s klikou od kláštera jako minule Drsek tentokrát zachraňoval na brankové čáře Zábojník.

Bylo to vítězství vůle a bojovnosti, zápas musel nadchnout, i když trenéři by se mnou asi nesouhlasili. Ale já dlouho tvrdím, že fotbal se hraje pro diváky a ne pro ně.

V Jablonci nám pomalu ale jistě roste „nový Houba“, je jiný než ten pravý – Ruda Svoboda – ale začíná tu odvádět stejnou práci. Na hřišti, v kabině, kam přináší klid, pohodu a jeho „německý styl“ hry si získává srdce fanoušků.

close zoom_in Ano, řeč je o Pavlu Drskovi. Byl to on kdo spolu s dalším matadorem – kapitánem Petrem Pavlíkem ten zápas rozhodli a pokud to takhle bude pokračovat, naplní to, co jsem prorokoval už v létě: Komňackého tým se pouští do výborného fotbalu a máme se na co těšit.

Kolem těchto dvou osobností mají šanci povyskočit – a oni to naznačují – i mladíci: Huber, Jablonský, Kovařík, Haurdič až třeba po Vošahlíka. Ten sice po repre 21, kde hrál na Islandu, nebyl tolik vidět, ale klid, za zády má Vukoviče, a to je ten nejlepší pohon.

I když byl zápas v televizi, tak se pochlapili trošičku i diváci a bylo by dobře, aby naplnili Komňackého sen – ten by si jich přál v ochozech pět tisíc. Tentokrát moc nechybělo.

Béčko prohrálo doma v Dubu s celkem Ovčár 1:2. Hostující tým trenéra Janečka byl viditelně lepší, důraznější, a když je podržel sudí Moník – ten odepřel béčku jasnou penaltu na Procházku hned v úvodu, první faul proti hostům odpískal až ve 23. minutě a jiné „věci“.

Béčko po půli mohlo se štěstím něco uhrát, hosté svoje tempo také neudrželi, ovšem Hloušek nemá náhradníky a po vystřídání Procházky odešla jakákoli přihrávka vpředu a bylo po nadějích.

Do soutěže vkročil vítězně i dorost na hřišti nováčka Dukly Praha. Podzim se nám tedy fotbalově rozběhl, tak hurá do ochozů!