Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ten souboj mám v hlavě. Myslím si, že Anes Haurdić střílel z rohu vápna a gólman to vyrazil a míč šel hodně do vzduchu. Byl jsem u něj dřív, vyskočil jsem si na něj a on jak viděl, že balon nemůže mít, tak mi dal ránu na ledvinu. Doktor říkal, že se trefil přesně tam, kam neměl," popisuje situaci, kdy jej Jan Mikula ze Slavie Praha poslal tvrdým direktem k zemi. „Kdyby mě vzal trochu výš, tak mám třeba jen zlomená žebra," dodal.

„Když se vrátím k fotbalu, tak se těším na Slavii. Mám jim co vracet," věří Vukadinovič. Nemá však na mysli nic zákeřného, ale chtěl by soupeři ukázat, že jej nic nezastaví. „Ideální by bylo, kdybych jim dal gól a porazili jsme je."

Následky mohly být pro hráče fatální

Vukadinovič ještě po vystřídání dokoukal zápas na lavičce, ale přes velké bolesti si z něj nic nepamatuje. Nikoho ale nenapadlo, že by mohlo být zranění tak vážné. Pomoc přišla v šatně po utkání. „Naštěstí tady byl Michal Fuksa (fyzioterapeut Baumitu Jablonec, pozn. red.) a podíval se na mě. Šel jsem na záchod a v moči byla jen krev, tak jsme poznali, že je něco špatně," líčí bolestivé vzpomínky Vukadinovič. „Bylo štěstí, že jsem ho tu potkal, jinak bych měl vyšetření až další den. Nevím, co by se stalo, kdybych šel domů a přespal jsem v takovém stavu," vzpomíná dvaadvacetiletý Srb. Následky by totiž mohly být fatální.

Po vyšetření v nemocnici ihned následovala operace zraněné ledviny. Jenže byla tak poškozená, že musela pryč. V dalších dvou operacích, které Vukadinovič absolvoval, bylo jasné, že jeho návrat na fotbalové trávníky bude komplikovaný, ne-li nereálný. Po pobytu v nemocnici, kde jej navštěvovali jak hráči, tak přijeli i rodiče, čekala na Vukadinoviče dlouhá rekonvalescence. „Hlavně nechci nikam spěchat. Jsem mladý a pomalu se chci do toho dostat. A třeba v létě začít naplno trénovat," dodal.

Během léčby a pauzy od fotbalu se Pedro, jak spoluhráči Vukadinovi přezdívají, dostal několikrát domů. Ještě teď u rodičů převládá strach, aby se nešťastný úraz neopakoval. „Mamka se bojí, když jsem byl naposledy doma, tak mi říkala, že sem už nemám ani jezdit. Ať se po kontrolách a vyšetření vrátím a fotbal nechám. Zase táta mi říkal, ať uvidím, jak se cítím já, jestli můžu, nebo ne. Do ničeho mě nenutil," říká Vukadinovič.

Stoper Vít Beneš spoluhráči pomohl

Další velká podpora pro zraněného Vukadina byl spoluhráč Vít Beneš. Ten si totiž prožil téměř to samé, jen o pár let dříve. Prvoligový hráč Beneš je tak jeho velkou motivací pro návrat na fotbalové trávníky. Byť i on sám ví, že to ze začátku nebude jednoduché. „Hlavně ví, jaké to je. Všechno to prožil. A dá se s tím hrát. Když to zvládl on, tak to jde. Je to hlavně o tom strachu. Když přijdu na hřiště, tak ho musím překonat, takhle mi to říkal," komentuje Vukadinovič rady svého týmového parťáka.

Vít Beneš: „Byl jsem párkrát za ním a podpora od druhých je důležitá. Věřím, že to zvládne a vrátí se brzy zpátky na hřiště. Ze začátku tam bude strach, ale už bude vědět, že je zdravý, tak jde jen o ten blok v hlavě a věřím, že to překoná rychle a bát se nebude."

Vukadinovič se vrátil do Jablonce ze Srbska po dvou a půl měsících. Byl tam od začátku prosince do poloviny února. „Doma je doma (smích). Jako neříkám, že se mi sem nechtělo, ale byl jsem smutný, když jsem odjížděl sem. Ale mám v hlavě jasno, co chci, tak proto jsem tady," míní Vukadinovič. Po návratu čekala na rekonvalescenta řada testů v nemocnici. Podle Vukadinoviče zatím dopadly dobře. „Výsledky krve jsou dobré, takhle to prý má být podle doktorky. Další testy ledviny dopadly taky dobře. Teď v pondělí budu mít vyšetření u neurologa, takže pak budu vědět všechno," vyjmenoval nezbytné procedury Vukadinovič, který dbá rad doktorů a nezačíná s tréninkem dříve, než bude jistota, zda to jeho tělo zvládne. „Zkusil jsem si pár věcí doma s míčem, ale nic velkého, že bych třeba běhal nebo tak. Držel jsem se pevně toho, co říkala doktorka," dodal.

Velká kariéra visela na vlásku

Nabízí se otázka, co by Vukadinovič dělal, kdyby nemohl pokračovat s profesionálním fotbalem. Hráč již podnikl určité kroky se svým agentem Kamilem Řehákem a právníkem. „Sebral by mi tím všechno. Já už jsem fotbalu hodně věnoval, čtyři roky jsem v České republice. Školu mám sice dokončenou, ale to je málo, to bych zase musel jít studovat. Prostě moc jsem tomu dal na to, abych to jen tak nechal," uvědomuje si Vukadinovič, který měl před sebou možná již brzký start v ligovém A-týmu. Právě teď by se trenérovi Kotalovi hodil, když tým opustili Kovařík s Lafatou. Na šanci, pokud to ještě bude možné, si bude muset nějaký čas počkat.

Hráčův agent Kamil Řehák Deníku naznačil, jak budou s Vukadinem v dalších měsících pokračovat v jednání s hráčem Slavie Janem Mikulou. „Zvažujeme určitý postup vůči hráči, nikoliv proti Slavii. Je to vzhledem k trvalým následkům a snížené schopnosti hrát fotbal. Dejme tomu, že může být i nějaká ekonomická ztráta. Zatím to připravujeme a zvažujeme to," říká Kamil Řehák. Další postup se zřejmě určí podle toho, jak se dokáže dostat Vukadin zpět k velkému fotbalu.

Útočník Vukadin Vukadinovič

Narodil se 14. prosince 1990 v Bělehradu, kde také s fotbalem začínal v týmu Hajduk Bělehrad. V roce 2009 pak přišel do České republiky a zamířil do druholigového Sezimova Ústí (později FC Táborsko), kde hrával za divizní B-tým a občas nakoukl do A-týmu. Výrazně o sobě dal vědět v profesionálním fotbalu v březnu roku 2011. V utkání druhé ligy mezi Sezimovým Ústím a Sokolovem se díky nemoci hlavního šutéra Macha dostal do sestavy a hned vstřelil svůj první hattrick mezi dospělými. Do Jablonce přestoupil v lednu roku 2012.