Bez ohledu na skutečnost, že s Jabloncem vybojoval účast v Poháru UEFA, ukončil Petr Rada své čtyřleté angažmá a na severu Čech končí. V Jablonci odkoučoval 109 ligových zápasů a za dobu svého působení na Střelnici se nesmazatelně zapsal do srdcí jabloneckých diváků. „Byl jsem v Jablonci spokojen, jsou zde dobří lidé, kteří klub řídí velmi dobře. I fanoušci jsou klubu příznivě nakloněni, byť jsou někdy velmi kritičtí, ale i to musí trenér zvládat, kritika patří k fotbalu. Také mediální stránka v regionu je optimální, problémy se zde komplexně řeší rozumnou cestou. Lepší klima než v Jablonci jsem dosud nikde jinde nezažil a myslím, že takové má málokterý klub u nás. Bylo třeba analyzovat, zda po čtyřech letech spolupráce nejsou vztahy již „omleté“, zda nejsem pro hráče okoukaný a zda jim mám stále co dát. Také jsem se rozhodl odejít na vrcholu už jen proto, že bych se do Jablonce jednou rád vrátil,“ řekl po svém posledním utkání v Jablonci trenér Petr Rada.
Zhodnoťme jarní část sezony, která dnes končí. Z pohledu bodového zisku i výkonů příliš vydařené jaro nebylo.
Po vydařeném podzimu jsem věřil, že bychom mohli na jaře hrát nahoře a pokusit se promluvit do pohárových příček. Odchod nejlepšího střelce Davida Lafaty byl dopředu avizovaný. Odvedl pro klub dobrou práci a vím, že odchod byl ekonomicky výhodný. Ztráta Lafaty nás mrzela, ale i tak jsem věřil, že bychom mohli hrát důstojnou hru. Spíše mě mrzelo, že posily, které jsme v zimě získali, přišly týden před ligou, kdy byl velmi krátký čas na jejich zapracování do kádru. Přípravu jsme měli dobrou a všechny naladilo vysoké vítězství na Spartě 3:0. Vše se zdálo optimální, vzniklé euforii se dalo těžko zabránit. Jenže poté přišla série sedmi zápasů, ve kterých jsme získali jen čtyři body. Zejména domácí zápasy nám nevyšly. Utkání s Příbramí bych ani nehodnotil. Ta přijela s cílem získat bod a my si s její destruktivní hrou nedokázali poradit. Spíše mě mrzí, že jsme nedokázali porazit Budějovice a Zlín. Pokud by se nám to povedlo, bylo by vše jiné. Samozřejmě fakt, že jsme na jaře porazili obě pražská S nás těší, ale bodů jsme vzhledem k potenciálu, který máme, získali málo. Velkou roli v tom sehrála zranění a také odchody. Nejvíce nám chyběl Klapka, který možná na podzim nehrál v ideální formě, ale jeho absence byla citelná. Filip sice nebyl v té formě, v jaké hrál po příchodu z Hradce, ale stále si se svým postem dokázal poradit nejlépe a na jeho místo jsme na jaře ideální náhradu nenašli. Opět se prokázalo, že máme slabší jaro, ale je to dáno statisticky. Vždy v zimě přijdeme o nejlepší střelce, ať to byl Jirka Mašek, Zdeněk Šenkeřík, Tomáš Michálek či David Lafata. S nimi nám odešlo osm, třináct a sedm branek. To se nedělo v žádném jiném týmu. Takže i přesto, že jsme letos neprohráli s pražskými S, patří sezona z pohledu zisku bodů a jarních výkonů k těm slabším. Zisk 38 bodů je chudý.
Jak jste byl spokojen s hráči, zklamal nebo překvapil někdo?
Zejména ti mladší mě nepřesvědčili, že na ligu mají. Někdo může říci, že nedostali šanci, ale tu dostanou jen ti, kteří si ji zaslouží. Nejsem přesvědčen, že na tréninku poctivě pracovali a snažili se být lepší než ostatní. Kdyby takoví byli, šanci by dostali. Jsou mladí a musí na sobě hodně pracovat, musí změnit myšlení a přístup k fotbalu. V opačném případě jejich cesta dále nevede ani pro ně, ani pro klub. Co se týče hráčů, kteří na jaře hráli, musím říci, že jejich výkony byly kolísavé. Asi největší výkonnostní vzestup měl Michal Kordula, ve většině zápasů nás držel, a to především svým přístupem a nasazením. Kdyby měl v Jablonci každý stejný přístup ke všemu jako Kordula, byla by naše situace jiná. Co se týče obrany, ta zas až tak špatně nehrála, ale v některých zápasech bych čekal lepší organizaci od starších hráčů. Dobrý byl Pavel Eliáš, který na jaře začal hrát pravidelně, v některých zápasech i Jiří Valenta, ale bylo vidět, že i na něj to bylo někdy moc. Asi největší problém byl útok. Útočníci nedávali branky, leží na nich nějaký balvan, který se po každé zahozené šanci zvětšuje. Tým měl na víc i co se týče nasazení a větší bojovnosti. Chci věřit, že se to změní a doufám, že všichni, co jsou zde, chtějí hrát za Jablonec a budou do zápasu dávat více srdíčka. Jablonec má dobré hráče a mnoho lepších v lize není.
Pohárové tažení se vám na rozdíl od ligy vydařilo. Je to náplast na nepříliš úspěšnou sezonu?
Pohár je u nás hodně podceňovaný a přitom všude v Evropě má tradici. Zápasy bývají velmi sledovány a vyprodány. U nás tomu tak není, a to je smutné. Před semifinálovým zápasem s Budějovicemi jsem v nějakých novinách viděl jen dvojice, to bylo nedůstojné. Za éry svého angažmá v Jablonci jsme poprvé hráli doma a myslím, že jsme do finále postoupili zaslouženě, protože jsme se o postup více prali. Zlom však nastal v Chomutově, kde jsme do 80. minuty prohrávali, ale poté zápas otočili. Následně jsme sehráli těžká utkání v Mostě a Plzni, kde jsme nedostali ani branku. Pohár je jiná soutěž a jsem rád, že jsme se dostali do finále a budeme hrát Pohár UEFA. Jsem přesvědčen, že si to město, stadion, fanoušci, hráči i lidi, kteří v Jablonci fotbal dělají, zaslouží. Jablonec se po deseti letech vrací do Evropy, což je ocenění všech, kteří pro jablonecký fotbal pracují.
Myslíte, že Jablonec má v Evropě šanci uspět?
Musí se posílit, aby měl šanci. Určitě by měl přijít kvalitní útočník. Jablonec má řadu kvalitních hráčů, kteří mají na to porvat se o postup. Každý tým má svoji kvalitu a nemáme se koho bát. Pohárové utkání je zcela jiné, hraje se s týmy, které se tolik neznají, nejsou vzájemně přečtené jako u nás v lize. Prostě není se čeho bát. Nemám obavy, že bychom se v Jablonci museli bát, vždy se hraje od nuly.
