Lukáši, dnes jste nastoupil místo ve středu na pravé straně zálohy. Jak se vám tam hrálo?

Ale jo, šlo to. Párkrát jsem tam hrával v B týmu Slavie, takže to pro mě není nezvyklý post. Takže jsem se tam cítil dobře, ale co je to platné, když jsme opět prohráli.

Můžete přiblížit, proč jste v Mostě prohráli?

Těžko se to hodnotí… Od začátku jsme hráli zbytečně nervózně, a tím jsme asi domácím hodně pomohli. Navíc přišel už ve 12. minutě gól po centru na Toleskiho, na kterého jsme se připravovali. Nechali jsme mu ve vápně trošku prostoru a dovedl se prosadit. A druhý gól? Přetažený míč do vápna, ale já jsem tam zaváhal. Hráče, který nabíhal z mého prostoru jsem si prostě nepohlídal.

Ale nebylo pro vás těžké odvrátit centr proti vysokému Oboyovi?

Ne, to byl můj gól, tam se s ním musím vrátit. To je krajní hráč, můj prostor a já tam prostě musím být.

A co druhý poločas?

V šatně byla bouřka. Chtěli jsme dát gól a trošku s tím zápasem otočit, ale sám jste viděl, že to byla křeč, že jsme se tam nedostávali. Až v závěru tam byly asi dvě dobré šance, pak i břevno, ale gól jsme dát nedokázali.

Na všech bylo vidět, že jste se celý zápas trápili.

Určitě, to je bez diskuse.

Čím to je?

Nevím… Vůbec nevím… Každý prostě musíme začít sám od sebe.

To jste říkali už v předcházejících zápasech, ale stále vyrábíme chyby, chybí nám důraz jak v našem, tak i v soupeřově vápně. U všeho jsme pozdě a v naší hře převládá chaos.

Ve všem máte pravdu, a to všechno pramení od toho, že potom nevyhráváme. A když si potom snažíme vytvořit tlak, tak se k nám štěstí odvrací a jakákoliv situace se obrátí proti nám. Do soubojů nejdeme na sto procent a nedokážeme se na zápas dobře připravit. Ale opravdu nevím, čím to je. Každý si to musíme srovnat v hlavě.

Dá se říct, že jste hráli i za trenéra Kozla.

Tak já určitě… Já si myslím, že mám vůči trenérovi čisté svědomí a tu šanci, kterou mně v Jablonci dal, jsem se snažil dobře prodat. To další už přišlo samo a už se to nedá vrátit.