Jozef Weber nastoupil v pondělí ke svému poslednímu ligovému zápasu v kariéře, nasbíral úctyhodných 408 startů a dal 25 gólů. Po vítězství nad sestupujícím Slováckem si mohl v dojetí vychutnat aplaus stojících jabloneckých diváků.
Jak jste se vlastně dostal do Jablonce?
Bylo to v roce 1999. Jednal jsem i se Slávií, ale nakonec jsme se nedomluvili a odešel jsem do Jablonce. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že tady budu osm let, tak bych se mu vysmál.
V šestatřiceti letech jste skončil se svou dlouhou fotbalovou kariérou. Můžete prozradit, kdo byl vaším rádcem?
Ta nejbližší, moje manželka. Jen díky její velké podpoře jsem mohl hrát tak dlouho a za to jí moc děkuji.
Můžete prozradit, co vám radila?
Musím popravdě přiznat, že většinou na ni dám, ale tentokrát jsem se rozhodl jinak.
To znamená, že chtěla, abyste ještě pokračoval?
Hodně jsme to probírali a přesvědčovala mě, že na to mám a abych hrál dál. Ale řekl jsem si, že je lepší skončit na vrcholu kariéry.
Jak probíhaly poslední dny před posledním zápasem?
Bylo to těžké, několik dnů se o tom mluví, pak poslední trénink, poslední oběd, poslední rozcvičení. Navíc jsem ráno vstal a všechno se mi rozleželo v hlavě, prostě nic příjemného to není. Člověk vzpomíná hlavně na to dobré, na to špatné se zapomene.
Jak jste prožíval poslední zápas kariéry?
Sedmdesát minut to pro nás nebylo dobré a měl jsem hrůzu z toho, že prohrajeme. Ale jakmile jsme vyrovnali, věřil jsem, že vyhrajeme. Tím, že se vyhrálo, byl můj odchod lehčí.
Na góly jste vždy spíše nahrával než je střílel.
Ano. Největší radost jsem měl, když dal spoluhráč gól z mé přihrávky nebo pěkného centru, jako tomu bylo dneska. Nikdy jsem nebyl chrt a hlavně, když branky dávali ostatní.
Proč si myslíte, že na jaře Jablonec neproměňoval šance, které si vypracoval?
Nejsem vševěd, ale myslím si, že příčin je více. Střelecky se trápil zkušený Smíšek a další hráči v útoku jsou mladí a nezkušení, takže často rozhodovala psychika a zbrklost. Navíc nesmíte zapomenout, že nám v posledních dvou letech odešli Šenkeřík, Michálek a Lafata, a to byli nejlepší ligoví střelci a noví hráči je nenahradili. A musím se zmínit ještě o jedné věci. Troufám si tvrdit, že přístup k plnění svých povinností nebyl u některých hráčů takový, jaký měl být, a to se musí do budoucna zlepšit. Hráči, kteří hrají v Jablonci, musí za Jablonec žít.
Pro Jablonec jsme vybojovali pohár UEFA, jaké má šance?
Pohár je oproti lize o dvou zápasech a o těch může rozhodnout cokoliv. Pokud budeme mít trochu štěstí a hráči k utkání přistoupí s ohromným nasazením a bojovností, šance je vždy. Mým snem je, abychom na krásném stadionu přivítali dobrého a kvalitního soupeře, který by potěšil naše fanoušky.
Můžete říct, co s vámi bude dál?
Studuji trenérskou školu a v úterý jsem udělal důležitou zkoušku. V listopadu dělám závěrečné zkoušky a pokud je udělám, stane se ze mě trenér s nejvyšším vzděláním. A co bude dál? To si zatím netroufnu říct, ale rád bych zůstal v Jablonci.
