JAROSLAV HRABÁK

Jirka měl poslední dobou zdravotní problémy, přesto ta zpráva z pátku 31. května mi přinesla velký smutek a šok. Jirkova fotbalová kariéra prochází i mým dopisovatelským životem a není divu, že už Jirkův otec mi „jménem rodiny“ přišil přezdívku Jirásek. Netušil jsem, že budu muset napsat právě o Jirkovi to „Jiráskovo“ Temno.

Jirka fotbalově vyrostl v Břízkách, což byla na okrese spolu s tou ze Střelnici nejúspěšnější fotbalová líheň. Už v žácích dvojice Tupec-Petrtýl sázela nebohým soupeřům mraky golů a proto není divu, že se oba a po nich i další, objevili v dresu LIAZ u trenérů Horčičky či Macháčka.

Tehdy ligový dorost, také zásluhou mšenských odchovanců, patřil k nejlepším v republice. Vyhrál svoji skupinu a sehrál tříčlenné finále o titul na Moravě. Byl to dorost, který ještě měl to štěstí, že hrál předzápasy. Předzápasy druholigového LIAZ na Střelnici, kdy už na ně přišlo dvakrát tolik diváků, než chodí dnes na stejné místo na ligu. Všichni jsme si tehdy přáli, aby ten dorost „postoupil“ mezi chlapy a aby šířil slávu jabloneckého fotbalu. Nepovedlo se, tehdy LIAZ postoupil do nejvyšší soutěže a v ní nebylo mladíkům tolik přáno. A tak se po návratu z vojny rozprchli do různých koutů.

V Žatci hrála skvělá útočná trojice ve složení Vízek - Fišer – Tupec. Ten první skončil v Dukle Praha, druhý v Teplicích a Jirka putoval do Vlašimi. Tehdy výměnou za Jirku Dozorce. Tam si ho vzali pod křídla ostřílení borci Olda Urban i otec dnešního sportovního šéfa Sparty Rosický a „Tůčko“ střelecky řádil. Není divu, že se brzy vrátil na sever. Ne však do Jablonce, ale do Teplic. Do Jablonce se pak stejně fotbalově vrátil, bylo to za Chobotových časů. A i když tehdejší mančaft válel, liga se nepovedla.

Jirka se v Jablonci oženil, vzal si moderní gymnastku Janu Novákovou a já mu tehdy říkal, že tu svoji fotbalovou ladnost v dresu číslo 14 odkoukal právě od ní. Když uzavřel svoji jabloneckou fotbalovou kapitolu, jeho kanonáda se zastavila na čísle 40. Než začal střelecky řádit v jabloneckém dresu Lafata, bylo to třetí místo v historické tabulce za Rudou Svobodou a Alešem Češkem a před dalším znamenitým střelcem jablonecké historie Hromádkem.

Na kraji sedmdesátky uzavřel svoji životní kapitolu skvělý chlapík, fotbalista s velkým zápisem v kronice jabloneckého fotbalu, Jablonečák který s věčným úsměvem okouzloval dlouhá léta na hřišti, ale poté i mimo něj.

Jirko, děkuji za tu spoustu skvělých chvil, které jsi nám v jabloneckém dresu přinášel, bylo to naše mládí a toho „Jiráska“ Ti samozřejmě odpouštím. Budu na Tebe stále vzpomínat a stejně jako mnoha Tvým spoluhráčům, protihráčům, fandům nám všem budeš hrozně chybět. Čest Tvojí památce a díky za vše.