Poprvé oblékl jablonecký dres v roce 1997, a to ještě v dorostu. Pak stál u prvního vítězství Jablonce v českém poháru a dělal dobré jméno českému fotbalu v Rusku. Rodák z Děčína, Tomáš Čížek, působil v Jablonci s přestávkami deset sezón.

Co pro vás znamená Jablonec nejen po fotbalové stránce?

Pro mě znamená místo na bydlení, kde jsem našel rodinu a zakotvil jsem tady. A budu tady už natrvalo. Stal jsem se Jablonečákem.

Do Jablonce jste přišel poprvé v sezoně 1997/1998. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Hrál jsem v Děčíně třetí ligu. Tam si mě vybral Jablonec ještě do dorostu. V něm jsem absolvoval asi tři čtvrtě roku, takže to byl pro mě ještě návrat do dorostu. Potom si mě vytáhl trenér Kotrba do přípravy s áčkem a postupně jsem tam zůstal. Je dobrý, že mi v Jablonci dali šanci začít ligu.

V té době zažil Jablonec několik úspěchů, hrál v evropském poháru a vyhrál domácí pohár. Byl to pro vás velký skok?

Byl to velký skok, hlavně ze třetí ligy, potažmo dorostu, do první ligy. Jak říkáte, v té době jsme vyhráli český pohár v roce 1998 a skončili jsme třetí. Byl to velký úspěch. Bohužel, jsme smolně vypadli na penalty z evropského poháru.

Zahraniční působení jste měl v několika ruských klubech. Jak jste se tam dostal a jak na Rusko vzpomíná?

Já šel potom z Jablonce do Sparty. Jednou se přijel na mě někdo podívat z Ruska, líbil jsem se jim a jel jsem tam na zkoušku. Uspěl jsem a zůstal jsem tam. Zalíbilo se mi tam a hrálo se mi tam dobře, rychle jsem si to osvojil, protože mentalita je tam podobná. Jazyk jsem se naučil taky rychle, takže to bylo pro mě takové rychlé a jednoduché. Když pak byly nabídky v Rusku, tak nebyl důvod to měnit.

Z Ruska jste se několikrát vracel zase do Jablonce, proč?

Bylo to i díky panu Peltovi. Měli jsme vždycky dobrý vztah, to on mě uvolnil do Ruska, když byl tenkrát ve Spartě. Říkal jsem, když bude možnost a budu se vracet, tak do Jablonce. Měl jsem tady už i manželku a bydleli jsme na střídačku v Praze a Jablonci. Pro mě bylo dobré, že jsem mu zavolal, že jsem třeba bez angažmá nebo že čekám, tak jestli nebude vadit, že bych v Jablonci trénoval. Vždycky to tak vyšlo, že jsem s kluky odehrál i nějaké zápasy. Byli jsme domluvení, že když přijde něco z Ruska nebo jinde z venku, tak mě bez problémů uvolní. Bylo pro mě dobré, že jsem mohl někde trénovat, hrát a v pohodě odejít. Vždycky jsem se pak rád vrátil.

V Jablonci jste se usadil v týmu v roce 2012. Jak hodnotíte poslední roky na severu Čech?

Když jsem se vrátil teď naposledy, tak fotbalově to celkem šlo. Vyhráli jsme zase pohár. Jen škoda, že se zase nepodařilo postoupit do skupiny Evropské ligy. Poslední rok byl pro mě těžší na psychiku, už jsem jen trénoval.

Jsou některé góly, na které budete vždycky vzpomínat?

Určitě vzpomínám na první gól a potom góly proti Spartě a takovým soupeřům ze špičky. To jsou takové góly, na které se dobře vzpomíná. Mně se třeba na Spartu více méně dařilo, nevím proč. Možná to bylo i tím, že se na tyhle týmy člověk víc namotivuje. Zkrátka dařilo se mi proti lepším týmům.

Jak byste celkově zhodnotil působení v Jablonci z pohledu celé své dosavadní kariéry?

To angažmá bylo jednoznačně super. Vždycky tady byla dobrá parta kluků, dařilo se tady i po fotbalové stránce. Hrálo se tedy i o padáka, ale to k fotbalu patří. Krizí si projde každý mančaft. Já to ale můžu hodnotit jen pozitivně. Jablonec mi dal šanci hrát ligu, dal mi šanci tady potom působit delší dobu. Nemusel jsem střídat kluby a zůstával jsem na jednom místě. Usadil jsem tady a byla to pro mě krásná štace.

Pokud se dostanete do ligového týmu, jaké to bude hrát proti Jablonci na Střelnici?

Zápas s Jabloncem by byl určitě pikantní. Něco jako, když jsem přestoupil do Sparty a hrál proti Jablonci.Hrálo by se mi hezky, v Jablonci jsem odvedl kus práce.