Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér František Komňacký věří, že se tým dokáže zvednout a naváže na výkony, které Jablonec zdobily ještě v podzimní části sezony.

Náprava může přijít už ve čtvrtek, kdy Jablonec přivítá na svém hřišti v odvetě čtvrtfinále Poháru České pošty tým Českých Budějovic. První zápas skončil minulou středu na jihu Čech bezbrankovou remízou. „V tomhle okamžiku o rezignaci neuvažuji, mám tady ještě na těch osm zápasů platnou smlouvu a nejsem zvyklý utíkat z fotbalového boje,“ říká v rozhovoru odhodlaný trenér František Komňacký.

Jak si vysvětlujete aktuální stav týmu, v jaké situaci teď je?

Máme potíže, máme problémy s formou, s výkonností, máme problémy s bodovým ziskem, protože jsme samozřejmě mysleli na víc na začátku jarního období. Chtěli jsme se dotáhnout na mužstva před námi, ale zatím je to obráceně. Ta mužstva nám utíkají a naopak se na nás dotahují mužstva zespodu, takže nejsme spokojeni. A samozřejmě hledáme cesty, kudy z toho ven. Vytkli jsme si tady určité cíle a klub má vysoké ambice a bylo by špatné, kdybychom to teď po několika nevydařených zápasech nechali všechno zbořit. To není v povaze tohoto klubu a naopak hledáme cesty, jak se z té výkonnostní krize dostat. Musím říct, že to není poprvé během mého působení, kdy jsme takové dílčí věci překonávali, a vždycky se nám to podařilo. Jsem přesvědčený, že se nám to podaří i teď.

Jak to vypadá před zápasy v kabině? Je bojovná nálada, nebo jsou hráči frustrovaní?

Já nevidím uvnitř mužstva nějaké problémy, je zdravé a vztahy tam nejsou narušeny. Vidím to jako momentální stav, který není dobrý, to si uvědomujeme. I nálada a atmosféra v kabině není taková uvolněná a optimistická, ale není to tak, že by tady byly nějaké vnitřní boje nebo nepřekonatelné spory mezi hráči, trenéry a vedením klubu. Naopak, já cítím z hráčů, že to chtějí v každém zápase zlomit a nastartovat tu jinou sérii, vítězství a dobrých výkonů. S tím jdeme do každého zápasu a věřím, že prvním vítězným zápasem to z hráčů spadne a budeme hrát tak, abychom měli všichni z fotbalu dobrý pocit.

Po pár jarních zápasech se v médiích objevila citace, že Jablonec už není štika ligy, ale spíš líný sumec. Co si o tom myslíte?

Bohužel pro nás to přirovnání trošku sedí, ve srovnání s těmi mužstvy, které hrají, jak se říká o všechno, tak nechávají na hřišti víc fotbalového srdce, které takzvaně jezdí po zadku, může naše hra skutečně působit takovým vlažným dojmem. Je to dáno i určitým charakterem hráčů, když hráč, který celý život hraje technický fotbal, tak ho teď nepředěláte na nějakého drsňáka a hráče, který bude kopat každého, koho potká. Takhle to prostě nefunguje, naše hra je založená na kombinaci, na přihrávce, jsme silnější spíš v ofenzivní fázi a obranná fáze je velmi často založená právě na agresi a důrazu a tam nám možná tyto typy trochu chybí. I proto ta naše hra může působit v porovnání s našimi soupeři. Nevyzařuje z nás takové odhodlání, není tam cítit taková zarputilost a nasazení, které jde až nad tu průměrnou ligu.

Ve čtvrtek vám jde o postup do semifinále poháru. Uděláte zásadní změny v sestavě, nebo by to byl risk?

Já věřím tomu základnímu kádru, který se vykrystalizoval za dobu mého působení a působení hráčů tady. V tomhle okamžiku já nebudu první, kdo propadne panice, naopak, já jsem tu od toho, abych se tu situaci snažil zklidnit, abych hráčům dodal víru ve vlastní síly, abychom do tohoto zápasu, který se pro nás stává jedním z těch nejdůležitějších, šli s tím nejlepším, co momentálně máme. Aby hráči cítili, že sestava je momentálně nejsilnější, a já věřím, že v okamžiku, kdy to utkání zvládneme a postoupíme mezi poslední čtyři, tak budeme mít zase motivaci, cíl a vizi, jak tu sezonu řekněme zachránit. Tím nechci říct, že ligovou soutěž dáme na bok, to určitě ne. Je tam ještě osm zápasů, to je dost bodů, abychom se pokusili i v té lize zabrat, abychom uhájili minimálně to páté místo. Ale fotbal je nevyzpytatelný a jsou tam různá překvapení, tak já věřím, že soupeři před námi nebudou pořád vyhrávat, takže se ještě třeba o čtvrté místo popereme.

Pan Pelta mluvil v poločase na Žižkově o pokutách pro hráče. Stalo se tak, nebo to byl spíš vysoko zdvižený výstražný prst?

Ta situace se dál neřešila. On tam řekl svůj názor, dal hráčům na vědomí, že s takovým výkonem, jako v první půli, se hrát nedá. Nejen, že je to hanba a ostuda klubu, ale že to hráči pocítí i finančně. Na tom se od té doby nic neměnilo, takže uvidíme, třeba si to hráči budou moct nějak odpracovat. Uvidíme, necháme tuto věc otevřenou, ale není žádné tajemství, že tam visí tahle věc.

Po zápase s Žižkovem jsem mluvil o tom, že tým asi potřebuje nový impulz. Uvažoval jste o rezignaci, když ve čtvrtek vypadnete z poháru?

Já nechci nic předbíhat, co by bylo, kdyby bylo, to přináší život. Vždycky se rozhodujete až na základě toho, co se stane, a ne co by se mohlo stát. Takže já v tomhle okamžiku o rezignaci neuvažuji, mám tady ještě na těch osm zápasů platnou smlouvu a nejsem zvyklý utíkat z fotbalového boje. Prožil jsem spoustu takových situací, podařilo se mi je zvládnout. Vím, že je to situace, která vás zajímá, já jsem mluvil o tom budoucím životě klubu, protože tady ta situace přetrvává již delší čas, řekněme od začátku jarních zápasů, člověku to samozřejmě není jedno a přemýšlí o tom a hledá i chyby a problémy někde jinde mimo hráče. V první řadě u sebe a řekl jsem to v tom smyslu, že cítím, že jsme možná z tohoto mužstva dostali maximum, kterého mohlo dosáhnout. Každý hráč má určitou výkonnostní hranici, kterou těžko přejde. Nám se to v minulých dvou sezonách sešlo tak, že všichni hráči hráli na hranici nebo až za hranicí svých aktuálních možností. Všechno si to sedlo a vyprodukovali se tady dva tři vynikající hráči, kteří jsou v zahraničí nebo v národním mužstvu, měli jsme tu čtyři pět reprezentantů v jednadvacítce. To mužstvo, aby udrželo takhle vysoko tu výkonnost, tak samozřejmě potřebuje, aby dostávalo i další impulzy. Ať už formou nových hráčů a nebo formou nového trenéra. To je zákonité, to je normální, to není nic, co by se v Jablonci dělo poprvé.

Začátkem jara vám odešel asistent Jozef Weber do Bohemians. Říkal jste, že to byl pro vás takový spojovací článek mezi vámi a kabinou. Myslíte si, že vám teď chybí, když je mužstvo v takové krizi?

Teď už budeme ty možnosti a příčiny hledat všude, jak to vzniklo a jak to odstranit. To je normální, to je v pořádku a o Jožkovi je řeč naprosto legálně, protože to byl skutečně člověk, který tady prožil dlouhá léta, dokonale znal, co a jak tady funguje. A skutečně ke kabině, i z toho pohledu, že hráče dobře zná, měl hodně blízko. Celému klubu takový člověk tady chybí a není jednoduché ho nahradit. Na druhou stranu bych řekl, že přeci jenom byl článkem toho celého řetězce. Článkem sice důležitým, ale ne nejdůležitějším. Ta jeho práce, kterou tady odvedl a byla vysoce kvalitní, má dosah do té kabiny. Ale to zásadní, co se odehrává v klubu, to je věcí jiných lidí. Jak říkám, jeho absence je cítit, alespoň já ji cítím, ale snažíme se dělat všechno tak jako předtím, aby to hráči nějak nepocítili na skladbě tréninku nebo na odborném vedení, tam si myslím, že jsme se s tím dokázali vyrovnat. Ale lidsky a kamarádským přístupem tam ten člověk chybí. Jožka si tu svoji šanci zaslouží, nebyl nejmenší důvod ho tady za každou cenu držet, když to sám chtěl zkusit a samozřejmě mu všichni přejeme, ať se mu tam práce daří.

Věříte, že se tým dokáže brzy z krize dostat?

Kdybych tomu nevěřil, tak bych tu neměl co dělat. O tom ta naše práce je, já bych tu nemohl sedět, kdybych si nevěřil. Nejsme lepší než Sparta nebo Plzeň, ale jsme lepší než mužstva, se kterými teď nevyhráváme a prohrát na Žižkově, to už je samozřejmě problém nebo průser. To utkání jsem tady viděl několikrát a oni nás prostě potrestali za každou naší chybu. Že jsme jich udělali dost, tak to je věc jiná. Že jsme měli sedmdesát procent držení míče, tak to je věc, která není podstatná v tomhle okamžiku pro výsledek a lidi okolo. Ale pro nás tady vnitřně, tak herní kvalita u hráčů je. Je fakt, že to musíme hráčům připomínat, aby neztratili sebedůvěru, když jdou do zápasu, aby věděli, že jim trenér a vedení klubu věří. A je to na nich, aby se z té šlamastiky dostali. Protože ve fotbale vám nikdo nepomůže a naopak se snaží vás ještě víc do toho zanořit. Je to jen na nás, na kolektivu hráčů, na tom, jak tuhle situaci zvládneme a ve fotbale je to vždycky o výsledku. Když se vám podaří jeden dva výsledky, tak se mužstvo zvedne, odrazí se a může navázat na to, co tady fungovalo dříve. Jsem přesvědčený o tom, že ta vnitřní síla mužstva a kvalita tady je jak u hráčů, tak i v tom realizačním týmu a nakonec i u vedení klubu. Jsem optimista a věřím, že už ve čtvrtek zvládneme zápas s Budějovicemi a bude motivace, v dalším období bude o co hrát a budeme se snažit udržet na vítězné vlně co nejdéle. Není nejmenší důvod, aby tady vypukla panika a sezonu bychom odpískali a nechali to samospádem dojet.