Jako člen pražské Dukly absolvoval vojenskou službu ve VTJ Hradec Králové, kde řízný bek hrál stopera a náš jablonecký Luděk Kulhánek útočníka. Není divu, že si ho všiml při svých objížďkách vojenských celků i jablonecký klub a jeho málem jednou tak vysoký trenér Chobot měl o Petra velký zájem. A tak jednoho krásného dne jsem pro Petra s fotbalovým žigulíkem do Hradce zajel, aby si u šéfů v n.p. LIAZ domluvil podmínky.

Jenže ouha, šéf pražské Dukly i českého fotbalu Rudolf Kocek při návštěvě prohlásil: „Pustím vám ho až v říjnu, on je sice malej a Dukla s ním nepočítá, navíc čerstvě narukovaný ostravský Foks se zranil, takže Vejvoda ho potřebuje do kádru, aby měl s kým trénovat. „Ale do Jablonce ho pustím, chce ho taky Rakovník, ale to by byla výhybka do Slávie, takže tam ne,“ dodal tehdy Kocek.

Byli jsme zklamaní, ale když přišel říjen, Petr už za Vejvodův tým válel v základní sestavě a za pár měsíců byl v reprezentaci. Takže nám zbyla jediná radost: měli jsme pro Petra dobré oko. No a on pak Petr dokonce za repre dal ty dva góly Francii a lezl po ochozech jako orangutan.

Ale s jabloneckým fotbalem se Petr Rada spojil stejně. Podruhé to bylo na podzim 2003, kdy ho Míra Pelta poprvé podepsal jako hlavního trenéra. Po blamáží v Blšanech byl odvolán Palička (jeho známé: “S hráči za 300 tisíc nemůžu hrát kvalitní fotbal), se stejnými hráči změnil Rada rozestavění na-4-4-2. A ze sestupových příček to jelo pěkně nahoru. Spartu Radův tým porazil 4:2. Také se Radovi povedlo 3:0 vyhrát i na Spartě. Jeho působení se neslo v duchu výtečného podzimu a rozpačitého jara. V Jablonci odkoučoval 109 zápasů a když se nestane nic mimořádného, měl by překonat zatímního trenérského rekordmana Františka Komňackého, ten má v Jablonci odtrénováno 141 zápasů.

Po odchodu z Jablonce trénoval mimo jiné nároďák, Slávii, Liberec, Duklu, Jihlavu, Spartu, to asi byly největší štace. A teď ho tu máme zase! Nemastný neslaný tým vzal v zimě a odehrál s ním nejlepší jaro v historii jabloneckého fotbalu.Jablonec si vybojoval pozici nejlepšího týmu jara a postoupil do základní skupiny Evropské ligy, tudíž zaznamenal svůj historicky největší úspěch. Trenér Rada je svůj. Z hráčů dokáže doslova vytřískat maximum, ale je spravedlivý, férový, rovný. Neuznává fotbalovou diplomacii, kdy se určité problémy „nevidí“. On co na srdci, to na jazyku. Fotbal miluje doslova bláznivě, vždyť kvůli němu se vzdal i své další velké lásky – chování holubů.

Ta šedesátka ho určitě nepřibrzdí ani nezastaví, bude dále svlékat svoje svršky na lavičce, temperamentně hájit svůj tým a sebe i před diváky, kteří mají občas snahu mu z ochozů „do toho kecat.“ To nesnáší, chce aby mančaft a fanda jedno byli, jeden tým a lidi aby respektovali, že tu hlavu na špalek pokládá jenom on, trenér, pardon Trenér s velkým T!

Po vítězství na Slávii se jablonecký trenér určitě veze na euforické vlně a nezapomněl připomenout, že vyhráli i se systémem „na jednoho“, jak mu nejen já zazlívám. Zatímní skóre při systému „na jednoho“ je 1 vítězství, 1 remíza, 2 porážky, takže uvidíme dál. Tak Petře, hodně zdraví, to především, temperament nechť Ti zůstane, fotbal ať Ti radost dává a ty, kteří do Tvé práce „rejpou“ ber na milost. Vždyť nás všechny spojuje láska k fotbalu, zvláště tomu jabloneckému. Do další sezon hodně úspěchů a hlavně teď na podzim pořádnou díru do Evropy! A to myslím naprosto upřímně, ať už „s jedním nebo dvěma“, při úspěchu budu mít radost stejnou, jako teď po Slávii.