Jeho mužstvo skončilo se stejným počtem bodů (25) za vedoucí Zásadou. Ta ale má, oproti Kokonínu, výborné podmínky. Celou sezónu hráli Kokonínští domácí zápasy v azilu na hřišti Rádla. Za tuto možnost byli rádi, ale, vzhledem ke slušným výkonům, jim myšlenka na vlastní hřiště a pořádně posílené mužstvo nedá spát. Poslední utkání hráli na domácím pískovém hřišti, protože rádelský trávník byl podmáčený po silném dešti. Potřeba trávníku se znovu potvrdila.

CHCI POSTOUPIT!

„Ta úloha zatím pro mne nemá řešení. Když vyhrajeme, chci, abychom postoupili. Ale zase budeme jen ve „vyhnanství“, ať už na Rádle, v Rychnově nebo na Malé Skále. Zatím je to s hřištěm u nás uzavřený kruh,“ říká trenér.

Kouč ale musí myslet na budoucnost. Na to, kolik hráčů by zvládlo a mělo čas ve vyšší soutěži, v I. B třídě, hrát. „Když někteří nemají čas na trénink, tak je to těžké. Nebudu je nutit, aby chodili, když je fotbal jejich koníčkem. Teď má na postup tak pět šest hráčů,“ přemýšlí trenér. A taky dobře ví, že jak hřiště, tak nákup hráčů je o penězích. Cíle má vedení klubu i fotbalisté limitované právě těmito podmínkami. Ale myšlenka na postup není nereálná, a proto se snaží najít řešení. S návrhem Miroslav Procházka přišel a vedení se jím bude zabývat.