Rok hrál první ligu za A tým. Má na kontě tři starty, dvě střídání a jeden celý zápas. Následovalo hostování ve Varnsdorfu, kde strávil další tři roky a kde ještě hrál jako profi fotbalista. „Pak jsem tuto dráhu ukončil a nastoupil jsem do zaměstnání. S fotbalem jsem ale nepřestal. Přestoupil jsem do České Lípy na dalších tři a půl roku,“ vzpomínal na svoji bohatou fotbalovou kariéru Karel Vrabec. Do České Lípy přešel v zimní přestávce, do divizní soutěže. A opět se mu podařilo s týmem postoupit do ČFL. Nejvíc hrál na postu stopera a středního útočníka. Říká ale o sobě, že je univerzální fotbalista, který hrál, kromě brankáře, na všech postech. V Lípě vydržel tři roky.

Zároveň dostal nabídku do Německa, která ho zaujala. „Přišla z německého Kamenz, který hrál šestou německou ligu. Tam se mi hned první rok dařilo. Trenér přecházel do Bautzenu a mě, brankáře a ještě jednoho hráče si vzal s sebou. A Bautzen hrál zase o soutěž výš,“ řekl ke své fotbalové kariéře úspěšný Jablonečák. Při působení v Bautzenu stále pracoval v Jablonci. A to mnozí němečtí spoluhráči nemohli pochopit. Kde hrál, tak vybojovali postup. Bautzen postoupil do čtvrté německé ligy, která byla na úrovni druhé české fotbalové ligy. A tím se stal opět profi hráčem. „Ve srovnání s podmínkami v Česku byly ty v Bautzenu určitě lepší. Ale Sasko je chudší částí Německa, takže oproti nám měla jiná německá mužstva v druhé lize i třikrát větší peníze než my,“ zavzpomínal na finance v zahraničním angažmá.

V Bautzenu strávil tři roky. Byl zajímavým fotbalistou pro media a reportéry. Nikdo si totiž nedovedl představit, jak může dojíždět několikrát v týdnu na tréninky a o víkendu na zápasy a ještě pracovat v Česku. „Tak se němečtí reportéři rozhodli, že s semnou stráví den v práci, pak na tréninku, pak zase zpátky domů. Chtěli poznat, jak to všechno stíhám. Koukali a nechápali. Měl jsem a mám výborného zaměstnavatele, pana Jaroslava Strnada, který mi umožnil, abych ten kolotoč mohl absolvovat,“ dodal Karel Vrabec. Do Bautzenu jezdil třikrát týdně, cesta tam a zpět mu zabrala tam víc jak dvě hodiny v autě. „Měl jsem a mám tolerantní manželku. Takže jsem se mohl po zaměstnání fotbalu dál věnovat,“ zdůraznil hráč, který v Bautzenu patřil do základní sestavy.

Rád vzpomíná na návštěvnost v Bautzenu, kde pravidelně chodilo tři a osm tisíc lidí. Příjemné bylo i zázemí. „Bylo to tam víc osobní, častěji jsme se tam setkávali s funkcionáři i se sponzory. Všichni kolem týmu měli jedno velké fotbalové srdce. Po zápase jsme museli vždycky alespoň hodinu zůstat ve vipce, kde jsme se společně navečeřeli, popovídali. V tom bych viděl asi největší rozdíl,“ zhodnotil podmínky a atmosféru Karel Vrabec.

A jestli bylo angažmá v zahraničí výhodně finančně? Hráči Bautzenu měli každý měsíc fixní plat a k tomu prémie. Za vyhraný bod každý dostal navíc sto euro. „Podmínky ve druhé lize, kterou jsme hráli, byly dobré. A pro hráče to byly jisté peníze, které jsme pravidelně dostávali na účet. V tom jsou Němci pedanti. Nikdy se nestalo, že bychom výplatu nedostali nebo se zpožděním.“

Karel Vrabec působil v Bautzenu ve IV. Lize rok. Sezóna byla dobrá. Ale časově byla druholigová soutěž stále náročnější, tak se rozhodl vrátit se zpět do Kamenz. A jak už bylo řečeno, kam přišel, tam se postoupilo. Tentokrát se Kamenz vyhoupl do páté soutěže. Za šest let působení v Německu tedy třikrát s týmem postoupil. Časová náročnost ale pak rozhodla o tom, že se vrátil natrvalo do Česka. V roce 2017 začal hrát v Přepeřích, které bojovaly v krajském přeboru. Z druhého místa postoupily do divize a pak do ČFL. Za hranicemi se ale o šikovném fotbalistovi vědělo. A tak přišla nabídka z Rakouska. Ovšem dojíždět 3,5 hodiny, tak to by bylo ještě náročnější než cestoval do Bautzenu.

Na domácích soupiskách ale Karla Vrabce přesto neuvidíme. Od ledna 2020 se vrací zpět do Bautzenu, kde se osvědčil jako kvalitní hráč. Na tréninky bude dojíždět dvakrát týdně. A aby stále pracoval na své fyzičce, tak je také hráčem libereckého futsalového mužstva Zlý sen, které hraje nejvyšší soutěž. Nikdy neměl problém s tím se domluvit, s německými spoluhráči si rozuměl. „Nesměl jsem si od samého začátku nechat nic líbit. A hlavně jsem musel dokázat, že jsem dobrý fotbalista. Nemám se spoluhráči žádné problémy. Ani jazykovou bariéru. Na hřišti jim řeknu, co potřebuju a rozumí mi dobře,“ zdůraznil Karel Vrabec.