Nic, nebo spíše málo, podobně jako domácí Komňacký. V takové situaci je Jablonec poprvé ve své historii. Hrát se Spartou, a o první místo v lize, tam bych předpokládal více odvahy, více rizika a více útočné aktivity než jsme na perfektně připraveném trávníku ve středu viděli.
Český trenér miluje fotbalové šachy
Bližší košile než kabát, lepší vrabec v hrsti, a tak bych v českých příslovích mohl pokračovat, ale český trenér prostě miluje fotbalové šachy, perfektní obranu, nedostat gól. Protože pak je jeho ohrožení menší, majitelé klubů už mnohé „odvážlivce“ zlikvidovali po pár kolech, tak proč vybočovat z řady. Je jiná doba, je internet, je satelit, ale musel jsem při pohledu do ochozů zatlačit slzu smutku při vzpomínce, jak 18. srpna 1974 přišlo na první prvoligový zápas jablonecké historie na Střelnici osmnáct tisíc diváků! A to byl horší stadion, horší terén, jenom to pivo tenkrát uměli natočit rychleji a poctivěji než na současné Střelnici. Že by?
Jarolímovi role bludného hráče sedí
Ten zápas se nehodnotí dobře. Pokud jsem očekával, že se naplní novinová přání prezidenta Miroslava Pelty snícího o utkání, které „nadchne a strhne“, tak to ani náhodou. Pokud Komňacký chtěl uhrát remízu – a na vítězství myslel jenom když to náhodou vyjde, potom domácí obstáli. Mladý Frydrych se brzy rozkoukal, přímá rána na něho sice skoro nešla (!!!), ale z brány chodil včas a jednomu gólu nepochybně zabránil. V obraně dominoval Huber, uhlavičkoval muže z Pobřeží slonoviny s přehledem, uplatnil tvrdost. Drsek to vše dirigoval a zvláště v první půli hráli výborně i oba krajní Zábojník i Jablonský. V přehuštěném středu pole z domácích dominoval Jarolím, ta role bludného hráče mu viditelně sedí a tým z jeho hry těží.
Sparta: Slabý útok – výborná obrana
Pokud Jablonec myslel na vítězství vážně, potom hra na jednoho Lafatu bylo zbabělé. Sparta má slabou útočnou fázi, zato výbornou obranu, kde „osobnost“ Řepka příliš svoje pudy neovládá a bylo zapotřebí od první minuty na něho hrát tak, jak to od 70. předvedl Pekhart. Ale domácí vyklidili pole, nechali oba sparťanské matadory rozehrávat, takže Blažek – ale stejně i naproti Frydrych se skoro nudili. Nemůžu si pomoct, ale jeden hrot Lafata s Jarolímem v zádech to není ani o rychlosti, ani o důrazu a není divu, že to nikam nevedlo. Stejně to bylo i na podzim doma se Slavií, a pak že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.
Pekhart přišel na hřiště pozdě
Když přišel na hřiště Pekhart, to bylo jiné kafe, ale bohužel, přišel pozdě. Rozhodně už neměl takovou podporu jakou v první půli předváděli Jablonský, Kovařík či Haurdić, ti už po změně stran silami rozhodně neoplývali. Pekhart si ten gól co „zavraždil“ zasloužil, byl by to býval alespoň bonbónek na celkem fotbalovou nudu, která se podle ohlasů líbila hlavně trenérům, ochozům již určitě méně.
S opatrností nejdál nedojdeš
Jablonecký postup v letošní lize je senzační, to se asi už těžko bude v dohlednu opakovat, ale vůbec není neskromné se domnívat, že to mohlo být v současné fázi ligy ještě lepší. V situaci, kdy umí prohrát každý s každým, se to doslova nabízí. S opatrností nejdál dojdeš může v českých fotbalových vodách občas platit, ale pokud chce Jablonec na ty poháry myslet vážně, pak si musí uvědomit, jak má sehrány vzájemné zápasy co mohou rozhodovat, a potom by k té větší odvaze byla určitě cesta nutná. Bylo by škoda, aby tým nakonec zbytečnou neodvahou nedosáhl na ovoce, které při letošní konstelaci české ligy visí proklatě nízko.
Anglické období pokračuje o víkendu v Liberci, a pak v poháru Teplice. To drama ještě u konce rozhodně není!
