Mít autoritu před dvaadvaceti muži, kteří bojují o body pro svůj tým, to není pro ženu, rozhodčí, jednoduchý úkol. Veronika Kovářová si s ním ale poradila.

Pískala jste celou jarní sezónu?

V jarní části jsem rozhodoval čtyři utkání v krajském přeboru a jedno v I.B.třídě.

Jak dlouho rozhodujete jako hlavní rozhodčí krajský přebor?

Od nové sezony 2014/2015 jsem byla zařazena na divizní listinu. Jezdím rozhodovat divizní utkání mužů jako asistentka a krajské mužské soutěže rozhoduji jako hlavní rozhodčí zhruba třetím rokem.

Jsou zápasy různých soutěží pro rozhodčího také něčím rozdílné?

Divizní utkání jsem zatím řídila pouze jako asistentka, takže přesné srovnání nemám. Ale určitě je rozdíl mezi krajským přeborem a například I.B. třídou. Hráči jsou vyspělejší jak technicky tak i morálně a pro rozhodčího je to v určitém smyslu „lehčí“.

Jak se Vám pískalo poslední utkání krajského přeboru na domácí půdě, Mšeno – Chrastava, byli hráči na ženu-rozhodčí slušní?

Na tento zápas jsem se těšila. Chrastava jako druhý tým krajského přeboru a Mšeno jako vítěz poháru, to byl předpoklad k zajímavému utkání. Bylo vidět, že proti sobě nastoupila kvalitní mužstva. A podle mého názoru se hrál i kvalitní fotbal. V závěru to bylo trochu nervózní, ale vše v rámci slušných mezí. Hráči respektovali jak sebe navzájem tak i nás rozhodčí a bylo to pěkné a kvalitní utkání.

Na které utkání z jarní části soutěží ráda vzpomínáte, které Vás něčím příjemně překvapilo?

Mám výborné kolegy, kteří nezkazí srandu a stále se podporujeme navzájem. Každý výjezd na zápas je zážitek a pokaždé je to v něčem jiné.

Jaké zápasy nemáte ráda?

Nemám ráda nepřízeň počasí, takže nerada vzpomínám na zápasy, při kterých pršelo nebo se dokonce bouřilo. Jinak vysloveně negativní zážitky nemám.

Doporučila byste ženám, aby se daly na dráhu fotbalové rozhodčí?

Je to velmi individuální a každá by to určitě nezvládla. Znám i případy, kdy se tak stalo a přestala na vlastní žádost pískat úplně. U žen je to o to těžší, že svým odlišným vzhledem vyčníváte nad všemi chlapy. Tím pádem je na vás více vidět a musíte všem dokazovat pořád dokola, že nepatříte „do kuchyně“, ale že pískat umíte. Já sice nějaké pokřikování z hlediště vnímám, ale dokážu to vypustit z hlavy a soustředit se na zápas. Ne každá toto ale svede.

Co k rozhodování fotbalu vedlo právě Vás?

Od malička jsem hrála fotbal a ještě do minulé sezony jako hráčka působila. Po skončení hráčské kariéry jsem chtěla u fotbalu určitým způsobem zůstat. Mám kamarádky, které úspěšně pískaly a od nich jsem dostala návrh, že bych se na to hodila. Řekla jsem si, proč to nezkusit? V

nejhorším pískat nebudu, když mi to nepůjde. Docela mě to jak se říká „chytlo“, postoupila jsem do vyšších soutěží. A tak jsem se rozhodla to dělat na plno.

Co se Vám na fotbale tedy líbí?

Líbí se mi dostupnost a jednoduchost fotbalu. Stačí Vám míč a hraje se. Je to prostě zábava. Navíc ten pocit, když dokážete společnými silami zvládnout vítězně důležitý zápas je k nezaplacení. Máte spoustu přátel, se kterými se bavíte jak na hřišti, tak i mimo něj.

Jaké máte plány jako rozhodčí, jaké soutěže byste chtěla pískat?

Chtěla bych se dostat na mezinárodní úroveň v ženském fotbale. To je takový můj cíl. Ale soustředím se na každý zápas, abych odvedla dobrou práci. Kam až to bude stačit, to se ještě uvidí v budoucnu.

Veronika Kovářová je z těch žen, rozhodčích, které nemusejí dokazovat, že na hřiště patří. Po posledním zápase krajského přeboru, ve kterém pískala duel mezi týmy Mšeno A a Chrastavou, její výkon chválili fotbalisté i kouč Mšena, Vladimír Mařas.